poster

NeonBoy (festivalový název)

  • Brazílie

    Tinta Bruta

  • anglický

    Hard Paint

  • Slovensko

    Neónový chlapec

    (festivalový název)

Drama

Brazílie, 2018, 118 min

Kamera:

Glauco Firpo
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • petrsv
    ***

    Je dobře, že se točí takovéto filmy, protože dneska si spousta lidí i v mladším věku, než je Pedro, myslí, že se uživí něčím podobným. Je to samozřejmě omyl, což ukazuje i film. Film táhne dolů nazoomovaná kamera, nahoru skvělá hudba.(10.11.2018)

  • thommas
    *****

    Recenzent časopisu Variety po projekci na Berlinale napsal, že dělení do tří částí mu nedává smysl – prý není jasné jak a nakolik se od sebe části liší. Vnímá totiž NeonBoy jako melancholický snímek o degeneraci vztahů v internetovém věku. Takto úzké chápání je velmi limitující. Hypertextové vztahy nejsou hlavním tématem – hlavním tématem je naše obsedantní touha sledovat a přitom zůstávat ve stínu. Touha, která vehnala Pedra do spirály odcizování se, samoty a socializačních (panických) ataků. Všechny postavy, včetně těch minulých, ho totiž sledují a zároveň si zachovávají svou anonymitu – ať již doslova, jako náhodní lidé v oknech města nebo chlípníci na Cam4 – nebo obrazně, jako postavy, které se sice dívají zblízka a ukazují tvář, ale vždy sledují jen své cíle a nakonec odcházejí. Na celku je znát jistá tvůrčí rozháranost: NeonBoy se snaží tematizovat jak šikanu a násilí, tak hledání vlastní identity, první milostná vzplanutí, odtažitost vztahů a města, samotu nebo depresivní stavy, které se dědí v rodině – to vše se ale řeší pod dohledem přiznaných i skrytých voayerů, kteří se nechtějí účastnit, jen se nerušeně a z bezpečí dívat. V takovém kontextu pak hrají zásadní roli i maličkosti, jako dívka se psem nebo fakt, že Pedro nosí ven trika zásadně naruby. Dá se tomu vytknout mnoho: třeba město, které mělo zjevně hrát mnohem větší roli, ale režisérům se nepovedlo zachytit jeho upadajícího ducha i nějak jinak než skrze historky o nestabilní navážce. Nebo závěr, který je s ohledem na aktuální stav Pedra poněkud nepravděpodobný a který tak relativizuje dvě hodiny atmosférické analýzy na prostoduchou lovestory o lidech, kteří odešli, ale navždy nás změnili. Ne, Pedro musí měnit sám sebe, zevnitř. Ale přiznávám, že ačkoliv je to příliš náhlé a artové procitnutí, nedá se tomu vytknout jisté příjemné divácké mrazení. Geniálně vybraný je hudební podkres a fabulózně dravý zvukový design, který boří hranice plátna hlavně v momentech, kdy se Filipe Matzembacher a Marcio Reolon suverénně noří dál do dvou hodin stopáže pomocí absolutní nepředvídatelnosti i nečekaně využité thrillerové vsuvky. Osobitý, atmosférický a proklatě přitažlivý film s neonovým vizuálem.(18.11.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace