La casa lobo
The Wolf House
Dom vlkov
Obsahy(1)
Jižní Chile. Mladá Marie je na útěku. Podařilo se jí uprchnout z německé sektářské kolonie a úkryt nachází ve zvláštním domě, obývaném dvěma prasátky. Toto nové přátelství všechny tři nadobro změní. Tak chilské režisérské duo rozehrává svůj klaustrofobický hororový film volně inspirovaný pohádkou O třech prasátkách. Prosakuje v něm na povrch ne až tak vzdálená, temná a potlačovaná kapitola chilské historie. Využívají přitom pro celovečerní film zcela ojedinělých animačních přístupů, jako je animace velkoplošných nástěnných maleb či lidských loutek v životní velikosti. Napětí a nejistotu umocňují četné proměny a rozklad čehokoliv, co se ve filmu objeví. Nadto jej autoři koncipují, jako by se odehrával v jediném dlouhém záběru. Zcela ojedinělým, experimentálním celovečerním filmem vyvolávají ducha skutečné a hrozivé Kolonie Dignidad (tedy „Důstojnost“), kterou po desetiletí, pod ochrannou rukou Pinochetova režimu, řídil bývalý nacista Paul Schäfer. Ten je díky archivním materiálům ve filmu přítomný coby hlas vypravěče. (Anifilm)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Byla to moje prvotina, kterou jsem z Chilské kinematografie viděl a musím říct, že až do půlky filmu jsem vůbec netušil, na co to vlastně koukám a co mi chtěli tvůrci říct. V půlce jsem film zastavil a šel jsem si něco přečíst o historickém pozadí Chile a kolonii Dignidad. Po přečtení pár článků mě hned začaly docházet souvislosti a smysl celého počinu. Rozhodně to tedy není film pro ty, kteří si bez znalosti souvislostí prostě pustí večer film a začnou koukat. ()
Chile opäť boduje, a tentokrát sa nám tu objavil surrealistický a pekne depresívny animák. Takýchto "hororov" naozaj veľa nie je, a aj keď po skončení tohto šialenstva z toho nie som o nič múdrejší ako pred projekciou, nemôžem neoceniť dokonalé spracovanie, formu, nápad, príbeh (aj keď logickosť či dejová línia sa tu hľadajú len ťažko)... na druhej strane mám pocit, že ak by som sa na to mal dívať ešte raz, tak mi asi preskočí, tých 75 minút sa mi zdalo až príliš. Najskôr to ocenia prívrženci animovanej tvorby Roberta Morgana (Bobby Yeah a spol.), ku ktorým patrím aj ja, keďže všetko nevídané je u mňa vítané. ()
Vlčí dům vnímám jako technicky a výtvarně dokonalý, nesmírně nápaditý film. Tvůrci střídají tolik způsobů práce s animacemi, loutkami i reálnými předmety, zároveň provádějí tolik nevšedních metamorfóz postav, objektů i celých místností, že by mohl před dvěma Chilany smeknout i takový Jan Švankmajer. Potíž je v tom, že navzdory přívětivé stopáži (na celovečerní film) mě v jistých chvílích ten styl dokázal omrzet nebo lépe řečeno: velká část filmu mě dokázala zaujmout spíše jen tou formou, která zde totálně převládla nad obsahem. Něco jako souvislý příběh se v tom nejspíš ukrývalo, ale v onom surrealistickém zpracování, které je naplněno těmi metamorfózami a každou chvíli se tu vzhled postav i prostředí všemožně mění, jsem se nejednou ztrácel. S výjimkou posledních 15–20ti minut, kdy se ve Vlčím domě objevilo několik hodně emotivních scén, jsem se do děje nedostal naplno a po většinu času si připadal spíše jako u sledování přehlídky animačních technik. Uznávám, že jsem o kolonii Dignidad, kterou tu zmiňuje obsah i uživatel ol4s3kk, před filmem neměl vůbec tušení a je možné, že s tímhle vědomím bych se dokázal na tento snímek dívat jinak. V této souvislosti ale ještě více musím pokroutit hlavou nad mystifikačně laděným úvodem, který jakoby vypadl z nějakého found footage, místo čehož bych mnohem více v úvodu uvítal krátké přiblížení skutečného kontextu, které by cizím divákům od počátku umožnil vnímat celý film na patřičné vlně. [65%] ()
Animace působící dojmem "přiznaného" výrobního postupu zakládá v tomto případě specifickou estetiku a může v duši diváka vyvolat i rozjímání konstituce skutečnosti / K Marii jakožto cítící, jednající a trpící bytosti je nám umožněno přistoupit teprve až v druhé půlce filmu, a to prostřednictvím ničeho jiného než občasného užití určitého typu záběru spolu s výtvarným řešením těchto konkrétních momentů; toto načasování, ať záměrné či bezděčné, není bez významu v percepci díla / Předběžné zjišťování historických reálií, na něž film reflektuje, tě možná zmocní dílo "chápat", ale takové chápání je na hovno - lépe je nechat film chápat se tebe / Dům vlk ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.13 - CHILE - Fakt nevěřím tomu, že se mi z chilské kinematografie něco líbilo. Mimo Život ryb jsem jejich filmům vyšší hodnocení jak 2* nedal a i ty Ryby u mě dopadly spíš průměrně. Než se ale začnu rozplývat nad Vlčím domem, zmíním taky dva menší mínusy, abych to negativní uvedl hned - 1. To úvodní ladění do "teď uvidíte film, který má naši komunitu ukázat v lepším světle" jsem moc nechápal, snad jen jako důvod pro vybrání hlasu vypravěče, ale pořád je to málo. 2. Po definitivním příchodu Vlka se Marie povahově změní okamžitě, přitom bych tam čekal, že to šílenství z vlivu sekty v ní bude postupně narůstat. Kromě tohohle ale nemám co vyčítat a popravdě je to snad nejlepší film o vlivu sekty na člověka, jaký jsem kdy viděl. Ne, že by to bylo bůhvíjak psychologické v klasickém slova smyslu, ale celé je to hodně pocitové a tak si tu divák duševním stavem Marie sám projde, než aby ho automaticky "chápal". Ono to ale nevadí a kupodivu to naprosto dokonale funguje, pokud si s tím filmem najdete společnou řeč. Je fascinující, jak je zároveň naprosto nedivácký a přitom dost vstřícný ke každému, koho by mohl oslovit. Není podle mě nutné chápat a vědět o Kolonii Dignidad, úvod rovnou nastíní určitou komunitu hlasem vůdce a vzhledem k tomu, jakým tónem mluví o jejím fungování, tak je jasné, že to bude cokoli, jen ne krásné místo. A hned potom se film přesouvá k Marii, vůdce (coby "Vlk") ji občas pronásleduje, ale vše je hlavně v její hlavě a teď záleží, jestli se s tím vypořádá, nebo ji to přemůže. To se z toho vyčíst dá i bez znalosti pozadí a bohatě to stačí, protože tohle, jak už jsem psal, je hlavně pocitová záležitost. Spolu s tím je to i úchvatný experiment s animačními technikami, který v každém jednotlivém rámečku dává jasně najevo i to, jak vznikal (skvrny od barvy na podlaze apod.), takže mě uchvátil nejen pracnými animacemi od stop motion či použitím loutek různých velikostí a druhu výroby po malby na sklo a stěnu, ale také tím že zároveň vypráví příběh a přitom je i dostatečným filmem o filmu. Něco takového jsem snad ještě nikdy neviděl, nebo aspoň ne tak chytře propojené. A jelikož já experimenty rád, tak tady jsem se vůbec nedokázal nudit, vzhledem k tomu, jak pracně to celé působí a kolik nápadů to má. A i když jsem chvílemi váhal, jestli to nebude stát jen na formě (což u experimentu tolik nevadí, když má co ukázat), tak postupem času jsem měl stále více jasno o tom, že rozhodně ne a i když rozhodně dominuje nad obsahem, tak i ten má sám o sobě co předat. Osobně jsem tam vnímal příběh útěku ze sekty plný funkčních symbolů (prasata - chilští vesničané, civilizování jich - naučení vlastních (Mariiních) zvyků, předání schopnosti mluvit - naučení je vlastní řeči...), scén vnitřního i vnějšího světa, které se někdy až propojují (společné zpívání) a chytře vymyšlených detailů (postupné vytváření křídou kresleného okna začíná jako hákový kříž, pohled na vesničany coby prasata jako pohled ovlivněný nacistickou ideologií, Mariin árijský vzhled). A když se tohle spojí dohromady, nemůžu jinak než dát plný počet. Tohle mě fakt nadchlo a i když nemůžu říct, že jsem vše stoprocentně pochopil, dojem mám hodně silný a hlavně jsem nadšený z toho, že jsem po delší době viděl nějaký pořádně propracovaný současný art, protože těch je teď míň jak šafránu. Slabých 5* () (méně) (více)
Galerie (14)
Photo © Interior XIII
Reklama