Fotograf z Mauthausenu

Zdravě vypadající vězni si mohou dopřát cigárko při měsíčku, nějakou tu kulturu v podobě divadla či poměrně klidný poslech svobodného rádia. Sorry jako, ale takhle to v Mauthausenu rozhodně nevypadalo. Ve světle relativní selanky tak snaha o ukrytí negativů coby usvědčujících materiálů ztrácí na naléhavosti a občas to vypadalo, že si během rizikového počínání muklové užijou spoustu švandy. Minimální dopad mělo i aranžování fotografií, protože tu chyběl kontrast s hrůzou, kterou lidé za ostnatým drátem prožívali. Ano, je tu zlý velitel tábora, který dá občas někomu pocítit nadřazenost árijské rasy, ale tyto momenty zde působí účelově, protože jinak by divák mohl zapomenout, že se dívá na film z nacistického koncentráku. Film trochu zachraňují závěrečné titulky, ale i ty se daly zvládnout lépe. Škoda zajímavého námětu. 35% (13.04.2019)

Spíše televizní film se skvělým castingem a na malém prostoru ucházejícně vykresleným režim tábora Mauthausen. Bohužel ale když půjdeme do hloubky věci, zjistíme, že ve své hloubce není důkladný. Předně mi dovolte sdělit, že jsem osobně v Mauthausenu byl. A o ten tábor jsem se velice zajímal. Španělé ho prodávají jako koncentrák, kde byli hlavně Španělé, což je velký kec. Ano, byli zde, ale šlo o menšinu. To je první bod. Druhý bod spočívá v lacinosti snímku. Řada hrůzných výjevů i samotného fungování tábora by fungovala v davových scénách. Ovšem to bychom byli na úplně jiném rozpočtu. Komornější pojetí orientující se maximálně na skupinky či jedince už tak věrohodné nejsou a dávají filmu dojem, že veškeré hrůzy se zde děly jednotlivě, nikoli v masovém měřítku (například tzv. parašutisté byli ze skály posílány po desítkách, nikoli jedincích). Herecké výkony zde byly dobré, casting byl excelentní. Interiéry a exteriéry Mauthausenu působí v drtivé většině scén autenticky (počítám, že se to i tam točilo) a titulkové originální fotografie jako děsivá třešnička na dortu. Fotografa z Mauthausenu tak ve výsledku doporučuji nikoli pro milovníky autentické historie, ale spíše pro hledače komornějších dramat z druhé světové války, skutečností pouze inspirovanou. V této podobě si to rozhodně tři slunce zaslouží. S lepším rozpočtem, méně klišé závěrem a lepší autentičností bych tomu klidně i ty další dvě hvězdy přidal. 65% (24.05.2020)

Španělé jsou mistři Thrillerů, ale válečné dramata z koncentráčních táborů není jejich silná stránka. Není to sice vyloženě průšvih ( Na pár silných momentů dojde) ale ty největší hrůzy tu zachyceny bohužel nejsou. Film naštěstí nenudí a postavy si divák oblíbí, ale je nutno přiznat, že na podobné téma byly zpracovanější už lepší kusy. Mohlo to být drsnější, ale i na jiný pohled jsem se podíval rád. 65% (29.04.2019)

Odkaz filmu je síce hodnotný, ale na jeho spracovanie veľmi rýchlo zabudnem. Za 110 minút sa toho v rámci koncentračného tábora Mauthausen určite dalo predviesť aj viac. Za najlepšiu scénu snímky považujem zábery z oslavy narodenín syna miestneho nacistického pohlavára, ktorý dal svojmu synovi zbraň. SPOILER – A zmyslel si, že ho ihneď naučí strieľať – a to rovno do živých terčov. (03.11.2019)

Už mnohokrát som písal o histórii 2. svetovej vojny, ktoré sa môžu skladať aj z takých malých epizód, ktoré sa na prvý pohľad zdajú nevýznamné, ale v svojej podstate každý takýto príbeh je dôležitý a zaslúži si väčšiu alebo menšiu pozornosť. V pozornosť musím dať, že podstatu tohto filmu vytvárali väzni v koncentračnom tábore, tí vyčerpaní, vystrašení ktorí vedeli, že pre mnohých z nich to môže byť posledným okamihom. A aj tak neváhali a zapájali sa do táborového odboja a odporu. Španieli si spomenuli na svojich hrdinov, ktorí boli držaní v koncentračnom tábore v severnom Rakúsku v Mauthausene. Medzi nimi bol aj Francesco Boix, ktorý bojoval v Španielsku proti Francovej diktatúre v občianskej vojne (1936 až 1939), neúspešne. Nakoniec odporcovia Franca, republikáni, utiekli do Francúzska a pripojili sa k odporu proti nacistom po obsadení Francúzska. Gestapo a Vichistická polícia ich však v roku 1940 izolovali a všetkých španielskych bojovníkov odporu internovali v koncentračnom tábore Mauthausen. Francesco Boix sa dostal do Mauthausenu už v januári 1941 a keďže plynule ovládal nemecký jazyk robil tlmočníka a od augusta začal pracovať v Erkennungsdienste, fotografickom oddelení správy tábora. Jeho úlohou bolo vyrábať identifikačné fotografie väzňov a dokumentovať udalosti v tábore. Pomocou väzňov sa mu podarilo zachovať a schovať až 20 tisíc negatívov, ktoré boli použité v americkom procese v Dachau v proti 61 obvineným z Mauthausenu (23.4.1946 až 13.5.1946 vynesených 58 rozsudkov trest smrti a 3 rozsudky doživotného väzenia, po odvolaní 9 rozsudkov trest smrti bolo zmenených na doživotie). Ale hlavní vinníci, veliteľ tábora Franz Ziereis bol postrelený americkými vojakmi na úteku ale o 2 dni zomrel (25.5.1945), jeho zástupca pre výrobnú činnosť, mimoriadny sadista, Georg Bachmayer zastrelil svoju manželku, deti a aj seba 8.5.1945 a šéf táborovej polície Karl Schulz sa schovával v Československu. Zadržaný v roku 1956, 30.10.1967 vynesený rozsudok 15 rokov väzenia (ak by bol súdený v roku 1946 dostal by taktiež trest smrti). Schulz bol 10 rokov vo väzbe a tak po vynesení rozsudku mu zostatok odpustili a zo súdu odišiel, ako slobodný občan. Žil až do roku 1984, na rozdiel od nášho hrdinu vo filme fotograf z Mauthausenu Francesco Boix zomrel na zdravotné komplikácie, ako následok jeho pobytu v koncentračnom tábore v roku 1951, ako 30 ročný. (19.04.2020)