Playing Hard

K tomuto dokumentu jsem neměl nikterak vysoká očekávání, ale i tak mě vlastně mírně zklamal. Dopadl asi stejně jako For Honor na herním poli, tedy víceméně prohučel a Ubisoft musel vynaložit hodně péče, aby zůstal v chodu (podle dokumentu prý prodal 3 miliony kusů, čemuž jednak ne úplně věřím a jednak z pohledu takhle velkého vydavatele to není ohromující číslo, na novou značku ovšem dostačující). Nicméně k samotnému dokumentu. Jason VandenBerghe je docela sympaťák a přál bych mu mnoho dalších projektů, při kterých by více prorazil (co jsem koukal na životopis, tak do For Honor stál víceméně u samých s*aček) a když byl na konci odejit, tak to nevyvolalo takové vlny, v jaké asi tvůrci doufali. Předně si myslím, že tento dokument se nepovedl ve dvou směrech. Síla dokumentů totiž tkví v tom, že mimo pění chvály na probírané téma také ukazuje ty temnější stránky a měl by dávat nahlédnout tak říkajíc pod pokličku. Což Ubi samozřejmě úplně nedovolil (tvůrci dokumentu prý měli v době crunche zákaz vchodu do studia), ostatně kdo by stál o vynášení know-how veřejnosti a samozřejmě konkurenci. Proto ačkoliv povolil natáčení v rané fázi vzniku tohoto titulu, nemyslím si, že je úplně přínosné točit dokument bez plné podpory (u Kingdom Come to vypdalo otevřeněji), od toho tu jsou, třebaže anonymní, post mortemy. A ten druhý důvod je, že to dle mého není zvládnuto ani produkčně, v půlce jsem se začal docela dost nudit a nakonec jsem to dokoukal nadvakrát a to mám dokumenty z odvětví, jež sleduji, velmi rád. Celkově vzato tedy průměr, který by měl smysl pouze tehdy, kdyby byl venku ihned po vydání hry samotné (tedy před dvěma lety!). I loni na festivalech bylo pozdě. (26.04.2019)

S designérem For Honor o začátku do konce. Jason VandenBerghe je rozhodně fascinující člověk a tenhle dokument se vyplatí vidět, i když nejste fanoušek jeho titulu. Kvůli němu, jeho filozofii a taky tomu, jak funguje vývoj triple-A her. Snad jen kdyby se to trochu víc orientovalo na tvorbu samotné hry. (06.04.2019)

Docela zajímavý náhled do vývoje počítačové hry. Ať už jde o jakoukoliv, tak zde funguje skoro stejná šablona na všechny hry dneška. Nicméně zde se zajímáme o hru For Honor, která v době svého vydání ve výsledku nebyla tak úspěšná a dobrá, ale postupem času se dokázala postavit na nohy a v podstatě dobýt svět. I když ne přímo v den svého vydání. Ale to je jiný příběh. Tak nějak jsme zde spíše i sledovali příběh muže, který hru vlastně vytvořil. Sice se někdy dostáváme mimo hru, ale spíše jako bychom se měli snažit pochopit jeho myšlenkové pochody a trápení.To může někomu vadit, já si to dokázal docela dobře vhodit do kontextu. Asi bych se na to nedíval nějak špatně. Ano, šlo to pojmout mnohem jinak, lépe, ale i hůře. Ale máme zde další ukázku toho jak to chodí v nejvýdělečnějším tvůrčím průmyslu. Ne nejlíp, ale přeci. (14.06.2019)

// "No game wants to be finished. You have to force it." Konečně. Konečně někdo natočil upřímnej a bezprostřední dokument o vývoji AAA videohry. V tomhlě případě s o to bolestivější perspektivou jejího tvůrce, který si splnil sen a pak se emocionálně naprosto rozsypal. Je to pohled na tu křehkou lidskou stránku v pozadí vysoce chaotického procesu a má to jen hoďku a půl, takže to pochopitelně nezabíhá do těch technických detailů, které bych možná taky rád viděl, ale můžu upřímně říct, že takhle silné emoce jsem u dokumentu už dlouho necítil. 9/10 (06.04.2019)

Největší studio na světě na videohry, stále rostoucí tým pracuje na vytvoření videohry For Honor, hry která staví na epické válce mezi Vikingy, rytíři a samuraji. Sledujeme tvůrce jak se po 4,5 letech tvorby hry dostali na svůj osobní bod zlomu. Když se na začátku objeví pseudomoudro, říkal jsem si no nazdar, ale pak se objevila vizuálně fantastická ukázka ze hry a začalo mě to bavit, protože o této oblasti herního průmyslu nic nevím. Jak jsem pochopil hlavní postava, zarostlý típek, který se mi zdál dost psychopatický, není programátor, ale jakýsi tiskový mluvčí. V dokumentu se vůbec objevuje málo žen, sledujeme pánský svět. Hodně účinkujících měli takové ajťácké oči bez emocí, jak mají přebujelou racionální část mozku. (21.05.2019)