Babička

Lynchův krátký, jaksi experimentální a jeden z prvních filmů. Bylo to takový dost...nafetlý - znám spoustu lepších filmů s obdobnou tematikou (Kybernetická babička od Trnky). A sám Lynch má taky spoustu lepších, třeba i stejně ujetých (Rabbits), takže žádný vysoký hodnocení nebude. Ale už jenom pro takovej ten prvotní náznak atmosféry jeho filmů ty tři hvězdičky dávám. (13.01.2008)

Divnost.....ale možná je to taky jenom o klukovi co se počůrává ještě v deseti letech do postele, otec ho za to vždycky seřeže, matka ho někde v koutku duše miluje, ale nedokáže se přenést přes citlivou povahu svého syna a neskutečně se za něho stydí. Proto je pro ni snadnější se postavit na stranu otce a řešit věci trestáním. Chlapec se upne k semínku lásky ke své babičce, která ovšem jednoho dne umře. Co se stane s chlapcem potom, je pro mě záhada, snad dospěl a točí filmy dodnes.....i když už vlastně ani nic netočí, což je strašná škoda. (04.03.2014)

Abstraktní surrealistická deprese plná úzkosti a strachu metaforicky zobrazuje bezvýchodný a potemnělý svět vysoce narušeného klučiny. Jeho fantazie je psychotický horor, i proces tvoření lásky jeho myslí je pro něj znetvořen nechutností. Po "zrodu" babičky z ní sice má radost, ale výše popsaná atmosféra neustupuje - jednou poškozené dítě, je poškozeno navždy... Něco na Babičce funguje, zvuková složka je zajímavě znepokojivá, zdůrazňuje právě odehrávané dění - někdy doslovně (zalévání), jindy jen symbolicky (šarvátky s otcem)... Tempo a gradace jsou však nevyrovnané, stopáž přehnaná a celkově vyznění připomíná spíše amatérský experiment. 6/10 (17.06.2009)

Asi nejsem příliš objektivní, protože Lynche prostě miluju. Jeho krátkometrážní filmy jsou někdy až neúnosně zvláštní, Abeceda děsí, Six Figures zase deptá tím táhlým zvukem... A Babička? Snad se tam objevilo i trochu něhy, ale hlavně to jedinečné propojení jakýchsi animací, ta jednoduchost toho nápadu a celého projektu... Skvělé. (30.12.2006)

Babička predstavuje všetko čo u lyncha tak zbožňujem. Je to tá neskutočne tiesnivá atmosféra, ktorá nemá nič spoločného z reálnym prostredím, ale z pocitmi hrdinov. Každý jeden sláčik kladúci dôrazu na hrôzu, smútok a šťastie tu funguje dokonale. Príbeh disfunkčnej rodiny, v ktorej strede sa nachádza chlapček, ktorý sa nemá na koho spoľahnúť a tak si vypestuje babičku, ktorá je na neho milá a dáva mu silu vydržať to v prítomnosti násilných rodičov. Babička je ale stará a netrvá dlho a zomrie. Film je depresívnym odkazom na výchovu - hlavne preto, lebo každé dieťa potrebuje babičku, ktorá mu je oporou a ako prvá mu predáva životné múdra a rady. Lynch túto nutnosť ukazuje. Ale svojím špecifickým spôsobom, samozrejme. (28.02.2010)