Babička

Lynch mě zase přinutil, abych chrochtal blahem nad jeho další surrealistickou „bizarní“ podívanou a já si to do sytosti užíval rád. Pochmurná černobílá podívaná mě uchvátila již od první minuty a já nestačil zírat, co David dokázal „vypotil“ už v útlém mládí. Opět dokonalá a těžko pochopitelná scenérie, atmosféra našlapaná k prasknutí a zde je jasný důkaz toho, že i s malým rozpočtem dokázal dělat divy. Ten malý synek byl super. (02.02.2015)

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem mohl sledovat surrealistický film, který ovšem dával dokonalý smysl. No, rozhodně bych něco takového nečekal zrovna u Lynche. U člověka, kterému se rodí v hlavě podobné myšlenky a nápady bych rozhodně neočekával spokojené dětství. Údajně rodiče Lynche však neznásilňovali a ani nebili, takže těžko říct, za jakých okolností se mu zrodily v hlavě vize pro tento film. Celé to na mě působí trošku dojmem, jako by se jednalo o převyprávěný sen, který se udál, když Lynch experimentoval s nějakou příjemně depresivní drogou. Hodně se mi líbilo, jak dokonale byl Lynch schopný vyprávět formou zdánlivě šílených a nesmyslných animovaných pasážích a jak efektivně dokázal vždy přejít na hranou část. Nicméně, snímek má jen 30 minut, přesto jsem měl pocit, že je nekonečně stereotypní. Ten stejný motiv se naprosto zbytečně opakuje klidně i třikrát. Proč bych měl chtít jako divák vidět třikrát tu stejnou pasáž, kde otec syna bije? Scéna byla dokonale explicitní a podpořena naprosto úžasnými zvuky, které volně přecházely i v jakousi melodii, kterou si klidně troufám nazvat hudbou, že nevidím význam ve zdůrazňování opakováním. Tohle zřejmě mělo za následek, že jsem místy ztrácel pozornost, protože mě zkrátka nebavilo koukat stále na to samé. (Proto dochází mezi manželi po čase ostatně k odcizení a neexistují-li závazky, tak i k rozvodu.) Myšlenka filmu byla zřejmá a docela fajn, jen naprosto neztotožňuji s počínáním chlapce, který nebyl přes své útrapy schopný hledat štěstí na jediném místě, kde může být - v sobě samém. Místo toho si "zasadil babičku", do které vložil všechen zbytek své lásky, ale nefungovalo to. Nicméně, takhle by postupovala většina planety, troufnu si říct, takže to beru. Chlapcův vnitřní svět byl již natolik narušený, že i radost z babičky byla dočasná. Lynch nám zde odprezentoval velice nepříjemnou bezvýchodnou situaci. V době vzniku filmu mu bylo neuvěřitelných 24 let a je pozoruhodné, že už v tomto věku byl myšlenkově docela na výši. Ne tak jako já, ale velice se tomu blížil. Přisuzoval příliš velkou váhu mezilidským vztahům, rodině a ostatním "hloupostem". Trošku mi zde chyběl závěr, kterým by divákům naznačil, že klíč ke štěstí a spokojenosti má každý člověk v sobě a není třeba si proto sázet nějakou "svoji babičku", od které očekáváme, že nám poskytne něco, co již dávno není v nás samotných. Výtvarně velice zajímavý počin, jen jsem měl velký problém s již zmiňovanou stereotypností a závěr bych také určitě doladil, abych hodil divákům záchranné lano s této zdánlivě bezvýchodné situace. Takhle to byl čirá deprese, na které si smlsnou vyloženě jen diváci, kteří zrovna procházejí nějakým těžkým životním obdobím a ve filmu naleznou jakési ztotožnění. Jsem si jistý, že dnešní Lynchova Babička by vypadala podstatně jinak. (05.05.2019)

Sám príbeh vlastne nie je nijak šokujúci ani desivý, je skôr silný a citlivý, pojednáva o potrebe lásky, rodiny a vzájomného pochopenia, a viem si dosť dobre predstaviť ako milo (ale tiež zdravo ujeto) by ho interpretoval napríklad taký Tim Burton za pomoci hudby Dannyho Elfmana. Ale toto nie je film Burtona, je to číra lynchovina, takže tu máme pôsobivo mrazivú atmosféru, neľudsky vyzerajúcich, odstrašujúcich hercov s tvárami bielymi ako stena, krvavo červenými perami a očami a psychopatickými pohľadmi, ďalej krásne štýlové prechody od animovaného k hranému, od čiernobieleho k farbám (trochu mi to pripomína neskorší comics Sin City, ktorý je tiež čiernobiely a a farby sa tam vyskytujú len zriedka, ale vtedy sú sýte a vždy niečo zdôrazňujú) a nakoniec bláznivé psychedelické zvuky, ktoré sem-tam prechádzajú do niečoho, čo sa dá nazvať hudba. Ako celok je to mimoriadne pôsobivé, Lynch skvelo ilustroval svoj nekonečný talent a formálnu originalitu už dávno predtým, ako si ho niekto začal všímať. 10/10 (03.11.2005)

Asi nejsem příliš objektivní, protože Lynche prostě miluju. Jeho krátkometrážní filmy jsou někdy až neúnosně zvláštní, Abeceda děsí, Six Figures zase deptá tím táhlým zvukem... A Babička? Snad se tam objevilo i trochu něhy, ale hlavně to jedinečné propojení jakýchsi animací, ta jednoduchost toho nápadu a celého projektu... Skvělé. (30.12.2006)

To co Lynch v Abecedě nastínil zde dovádí k absolutní dokonalosti. Animace, herectví a skvělé zvukové efekty působí děsivě až šíleně. Věřím, že některým citlivým jedincům může takovýto filmeček vyvolat opravdu nepříjemné stavy. I tento film vznikal v naprosto amatérském prostředí u Lynche doma, což jen dokazuje jeho talent a preciznost, protože výsledek působí profesionálně.. (25.11.2004)