Deset let

Epizodická dystopie o Japonsku v roce 2028 je pokračováním hongkongského projektu Deset let producenta Andrewa Choie, který už v roce 2015 nastínil v pěti epizodách z Hongkongu v roce 2025 tuto megalopoli jako území podmaněné čínskou komunistickou doktrínou. V případě japonské varianty futuristické vize země po deseti letech se neexponuje politické téma, ale pět mladých režisérů pod producentským vedením oscarového režiséra Hirokazu Koreedy se zaměřuje na proměnu japonské společnosti lehce zneužitelné vlivem submisivní japonské mentality, tak i všudypřítomou digitalizací. Čie Hajakawa v Plánu 75 rozvíjí demografické téma - důchodcům nad 75 let je nabízena milosrdná masová euthanasie, aby se vyřešil ekonomický problém se stárnutím populace. Ve Spolku uličníků sleduje režisér Júsuke Kinošita skupinku pěti vzpurných dětí ve škole, řízené digitálním systémem Promise, který vysílá do jejich mozku bolestivé impulzy při každém projevu neposlušnosti vůči školnímu řádu. Děti se přesto vzepřou a spolu s koněm určeným k porážce v noci utečou do dosud nepoznané “divoké” přírody lesa, kde koně čeká přirozená smrt a děti dosud nepoznaný strach z přírody i pocit svobody. Jako dosud “lidský” element ve filmu hraje charakterní roli starého školníka slavný Džun Kunimura.
Režisérka Megumi Cuno diváky v Datech zavádí do skromné domácnosti ovdovělého otce, jehož dospívající dcera získá záznam “digitálního dědictví” po své matce a spolu s mladým správcem digitálního odkazu obyvatel rozvíjí pomocí starých video záznamů svůj vztah k zesnulé matce, svému utajenému pravému otci, ke svému laskavému úřednímu otci i k mladíkovi ze správy dat. Navzdory digitální evidenci mají lidé právo zachovat tajemství svého soukromí. Akijo Fudžimura ve své epizodě Vzduch tam není vidět exponuje ekologické téma - depresivní situaci v temném podzemním městě, kde se lidé skrývají před radiací po výbuchu jaderné elektrárny. V brutálním podzemí se odehrává přátelství dvou děvčátek, jež se touží dostat na světlo slunce a cítit neviditelné proudění větru, což se jim nakonec podaří. Ale za cenu ozáření. Režisér Kei Išikawa ve své vizi budoucí války interkontinentálních raket využil “úřednickou” submisivitu populárního herce Taigy Nakana i autentického projevu slavné herečky Hany Kino. „Ptej se, co můžeš udělat pro svou krásnou zem”, stojí na plakátě s vlajkou a obrysem letadla proti hvězdnému nebi, kterým Ministerstvo obrany povolává vojáky do obranných sil. Všechny epizody filmu jsou sondou do poddajné japonské mentality, jež může vést k budoucnosti ohrožující lidstvo. (Eiga-sai)