Máme na víc

Velké zklamání. Dokument měl být o hlavně o kampani p. Horáčka, kterou snímá dokumentarista. Místo toho se "dokumentarista" (Kvapil) pasoval do role jednoho z jeho poradců, takže výsledkem jsou hlavně jeho názory a přesvědčení. Škoda, navíc tím nejspíš (nevědomě) uškodil i p. Horáčkovi, který by pod zkušenějším vedením svého týmu získal více hlasů - Měl by na víc. Plusem je snad jen ten plakát... (13.11.2018)

To je tak, když chcete kandidovat proti Milošovi Zemanovi (který má jistě spoustu chyb), ale jediné, co můžete nabídnout, je to, že jste mladší, hezčí, zdravější a byl jste ten hodný v porotě Superstar, zatímco Miloš občas mluví ošklivě (mimochodem, ten Zeman je v dokumentu přítomen víc než samotný Horáček - i jeho jméno tam zazní častěji - ostatně leták mluví za vše). Za maskou kandidáta, který se jakoby drží v dokumentu stranou (a hlavní rádobyvtipné či protikandidátem pohoršené komentáře jsou ponechány na vnějším komentáři) se pak nabízí vše, čeho mají lidé po krk. Elitářství, eurohujerství, islamofilie, nenávist k daňovému poplatníkovi, povýšené mudrování a absolutní kašlání na potřeby těch, které by chtěl zastupovat. Výsledkem je pak pamflet, jehož jedinou náplní je nenávist skrytá za aktivistickou snahou a falešným úsměvem. (10.12.2018)

Hodnocení zde na serveru odráží hluboké příkopy ve společnosti, které Zeman tak umně využil a využívá přesně duchu hesla rozděl a panuj. Michal Horáček je velmi zajímavý, svým způsobem renesanční člověk, rozhodně někdo, kdo by v lidech dokázal probudit spíše tu lepší stránku. Je to muž velkých gest, metafor, symbolů a patosu - tím řadu lidí dráždí a popuzuje. Ač je mistrem psaného slova, jeho mluvený projev postrádá důraz a charisma Miloše Zemana - řada lidí ho vnímala jen jako komedianta a i seriózní novináři ho vytrvale ignorovali (přes jeho nesporné zásluhy na Sametové revoluci a fakt, že po celou dobu zůstal aktivním glosátorem společenského dění, ač mimo politiku). Byla to škoda, protože profesor Drahoš byl od začátku jen mediální konstrukt bez zjevné a opravdové vnitřní motivace bojovat o Hrad (bojovat v tom nejčistším sportovním smyslu slova - tvrdě, ale poctivě podle pravidel - s chutí zvítězit). Podobně jako Jan Fischer ve volbě první... Opravdu seriózně a s odstupem budeme schopní zhodnotit celou tu historii až za pár desítek let. Tenhle dokument nicméně bude jednou složit jako jeden ze zdrojů poznání. Pro mě osobně je zajímavé hlavně to, jak mapuje propojení a organizovanou, cílenou a diskreditační antikampaň lidí ze Zemanova okolí, kteří se snaží navodit dojem náhodných kolemjdoucích a účastníků debat, aby se pak jako samozvaní "Putinovi agenti" odfotili v jeho vítězném volebním štábu. (24.01.2019)

Michal Horáček byl můj prezidentský favorit. Hrozně rád bych dal dokumentu plný počet hvězdiček, ale nejde to. Ve své podstatě je tento dokument přesným opakem tvorby Víta Klusáka. Zatímco on s divákem pomocí strojených scén nenápadně manipuluje, Robin Kvapil přímo na kameru říká divákům, co si mají myslet. Obojí považuji za špatný přístup. Michalu Horáčkovi mohli rovnou v postprodukci dodělat nad hlavou svatozář, protože dokument postrádá jakoukoliv sebereflexi, jakékoliv nahlédnutí pod pokličku volebního týmu. Zkrátka máme tady mesiáše, proti kterému stojí všechny zlé síly a naše naivní nezkušenost, za kterou se následně divákovi pomocí doprovodného komentáře omlouváme. Nezajímavý a zapomenutelný dokument. Kdo to proboha pustil do kin? (29.08.2019)

Film je jednotvárný v tom, že stále útočí na Miloše Zemana, ale v tomto ohledu může působit i opačně. Paradoxně tak vypráví o vítězi. Režisér je ve střetu zájmů a v podjatosti - dokumentarista Robin Kvapil hned na úvod sdělí, že sám nabídl Horáčkovi pomoc s kampaní, protože nechce na Hradě Miloše Zemana. Divák musí od režiséra sedícího současně v týmu poradců natáčeného kandidáta předem čekat podjatost. Hrdinou má být Horáček, ale režisér neustále stáčí kameru na sebe. Budí dojem, že právě on vymyslel ty nejlepší nápady, za něž ho šéf chválí, případně mu je kazí. Když už se točí tak nezáživná látka, divák věří, že poskytne alespoň pikantérie ze zákulisí. Místo toho je dokument únavně jednotvárný. Stále kopíruje známé zpravodajské záběry, tiskové konference, sbírání podpisů, setkání s občany, veřejné debaty kandidátů, sčítání hlasů, reakce na výsledky, televizní diskuse. Paradoxně díky tomu, že Horáček bral zavděk hostováním v pořadech Jaromíra Soukupa, působí snímek Máme na víc jako mocná propagační upoutávka TV Barrandov. Dokument také na mě působil amatersky. Aktivistické nadšenectví nemůže nahradit profesionály výrobce politických kampaní. "Jsme všichni třicetiletí mladí, zapálení, oddaní" je sdělení. Snímek je hodně loajální. Samé umělé masky, drsnější výrazy vycenzurované. (31.08.2020)