Na samotě u lesa

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

"Týýýýýýý..." - "Ty neznáte, dědečku !!" - "Týýýýýý..." - "Ale ty neznáte, dědečku, to jsou pánové až z Prahy !! Omluvte ho, on má těžkou sklerózu, chudáček !!" - "Týýýýýýý..." - "No, půjdeme si lehnout, dědo, bylo toho na vás moc !!" - "Týýýýýýý..." - "Ale ty pány neznáte, dědo !!" - "Týýý........vypadají !!" ;) Co dodat k nezapomenutelnému a naprosto provařenému snímku, který vypráví o rodině Lavičkových toužící po vlastní chalupě, která však nakonec bude i s dědkem, co jim překáží ?? Jo, pardon, takhle to přeci nemůžu napsat !! ;) Pro mě osobně platí Na Samotě u lesa za jednoznačně nejlepší film režiséra Jiřího Menzela, když neopakovatelným způsobem pojí menzelovskou poetiku s cimrmanovským humorem, aniž by docházelo k nějakému nechtěnému vzájemnému tření, ani jedna složka totiž rámcově nevyčnívá, ačkoliv samostatně mě často až iritují.. Snímek jakoby mimoděk využívá tolika vzájemně koexistujících kontrastů, až opravdu jednoho napadá, jak vůbec dokáže držet jako celek pohromadě, ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, kde vedle sebe excelují tehdy ještě neherec Zdeněk Svěrák a mistr Josef Kemr, který coby čtyřiapadesátiletý duchovně založený rodilý Pražák ztvárňuje dědu Komárka, zemitého sedmdesátníka z vesnice, s takovou samozřejmostí, až z toho vyloženě mrazí, či o typicky poetických pasážích, které si skvělý brněnský kameraman Jaromír Šofr vyloženě užívá, vedle typicky cimrmanovských prkenných, ve všech významech slova, scének, kde se může jeden málem potrhat smíchy a jimž kralují výstupy Zdeňka Svěráka s tím jeho všeználkovským, byť dobrákem od kosti, Lavičkou, či Ladislava Smoljaka v roli Radima "pana otce" Zvona, byť mezi ně lze paradoxně řadit i famózně minimalistického Františka Řeháka jako zedníka Lorence !! Nemůžu nezmínit a nesrovnat s Bočanovým hitem S Čerty nejsou žerty, ačkoliv se to na první pohled jeví jako poněkud zcestné, protože jednak oba spojuje jméno již zmiňovaného kameramana Šofra, pak se zde znovu ukazuje nutnost kvalitního scénáře, zde tedy Zdeněk Svěrák Jiřího Justa poněkud převyšuje, ostatně ten jeho scénář sice také parafrázuje, nikoliv však jiný film, ale skutečnost, když samotný Komárek má reálný předobraz a příhody s ním si na vlastní kůži zažili Svěrák se Smoljakem, navíc oba filmy patří k těm nejnahláškovanějším v rámci tuzemské filmografie vůbec, když ohromná spousta replik naprosto zlidověla a stala se zcela plynule součástí hovorové mluvy, což jen dokazuje Svěrákovu genialitu a nesmírně inteligentní a lidský humor.. A tak se vlastně i ta úsměvná skutečnost, že dostal za scénář omylem zaplaceno dvakrát, jeví až fatálně symbolickou !! (31.05.2014)

Pražské rodině Lavičkových se zachtělo plného prožívání velkého módního hitu socialismu - víkendového chalupaření. Díky tomu vyrážejí na místa, kde slovo panelák působí cizokrajným exotičnem a potkávají spoustu neskutečných postav. Kromě mudrujícího dědy Komárka určitě zaujme pan Lorenc, stavějící domy v sedě za pozorného sledování matné láhve se zrzavým obsahem nebo "dobrácký" Kokeš radostně terorizující své přestárlé spolubydlící. Ale svérázných vesničanů je jich mnohem víc: "To máte ............" (02.11.2009)

Ano, tohle je česká klasika se vším všudy. Menzel si tímto filmem získal moji obrovskou důvěru v jeho kvalitní práci. Je to výborný režisér, což dokázal i v jiných filmech. Přesto na tomto filmu jsou nezapomenutelní hlavně 3 herci: Kemr, Svěrák, Smoljak a jejich výborný a neopakovatelný humor. Určitě zasloužená TOP 200. (18.06.2010)

"Jitko!" "Krávo!"Menzlovština se spojila se Svěrákovštinou a vzešel z toho moc příjemný filmík se spoustou zapamatováníhodných hlášek,které se budou citovat asi až do skonání světa.K mému nejoblíbenějšímu českému filmu to má daleko,přesto se na film Na samotě u lesa rád podívám kdykoliv znovu.A Josef Kemr,to je Bůh! 85 % (20.03.2010)