Diego Maradona

Kapadia má rád kontroverzní osobnosti. Vždy totiž vyprávěl o jednom/jedné z těch nejkontroverznějších v daném odvětví a zároveň o lidech, kolem kterých díky jejich tvorbě/úspěchu, ale třeba i předčasné smrti kolovaly různé fámy a mýty. A je jedno jestli to byl ve formuli Senna, v show byznysu Amy a nebo ve fotbale Diego. Všechno pojí určité charakteristiky jejich nátur a Kapadia si užívá každý záběr a detail tak, aby zprostředkoval velmi pečlivě a osobitě tak trochu objektivní a tak trochu jeho názor. Jsou to ve všech případech ve finále pozitivní filmy o mramorizaci legend(y), ale fakt je ten, že jsou to osobnosti, které definovali oblast ve které působili a to není málo. (17.10.2019)

Absolutní paráda! Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. A navíc o jednom z nejzajímavějších sportovců... Film je perfektně rozloženej na dvě půlky. V tý první se s Diegem dostanem na absolutní vrchol. KDy se mu podaří vyhrát italskou ligu s Neapoli (po prvý v historii). Mazec bylo, že oslavy trvaly 2 měsíce a celý město bylo na nohách a tím se pro ně stal Maradona žijícím bohem, bez přeháňky... Taky dokázal s Argentinou vyhrát MS v Mexiku... No a druhá půlka, tak to je už šňup, šňup a veliký trable s mafií, která ho měla díky koxu ve svých rukách. Na konci mi ho bylo líto, když se rozbrečel v TV pořadu, fakt upřímně. No, ale pak si říkám, že tenhle bohém prožil tak strašně bujarej život, že mi ho líto vůbec bejt nemusí :o). Dokument fakt bombastickej! (01.11.2020)

Sennu Kapadia vystavěl na konfrontaci slavného závodníka s jeho nemesis, povahově protikladným Alainem Prostem. Také Maradona je filmem o střetu dvou osobností. Tentokrát ovšem dvou osobností jednoho člověka. Na dualitu, kterou si v sobě fotbalová legenda nesla, upozorňuje v jednom z mimoobrazových komentářů trenér Fernando Signorini. Vyzdvihuje nesoulad mezi stydlivým „mamánkem“ ze slumu (Diego), a monstrem zrozeným z touhy po úspěchu (Maradona). Maradona byl podle něj původně jen maskou, kterou si fotbalista nasazoval před novináři, jimiž pohrdal. Postupně, s přibývajícími skandály (drogová závislost, diskvalifikace, milostné aféry), ale maska a jeho skutečné já začaly splývat. Kapadia tuto interpretaci možná až příliš samozřejmě přijal. Díky uvedenému pojetí je ovšem více než dvouhodinový film spojený jedním ústředním motivem, které přispívá k jeho dynamice, když střídáním situací odhalujících různé vrstvy protagonistovy osobnosti vytváří tenzi mezi Diegem a Maradonou. ___ Kapadiovi se navíc stejně jako v případě Senny a Amy podařilo v životním osudu konkrétního člověka najít univerzální témata (zrada, odpuštění, vykoupení, hledání svého místa ve světě), se kterými se dokáže identifikovat i ten, kdo nikdy nehrál fotbal, nebral drogy a nekamarádil se s neapolskými mafiány. ___ Ocenil jsem taky, jak je Maradonův příběh vsazován do širšího sociopolitického či ekonomického kontextu doby. Fotbalové vítězství Argentiny nad Anglií je prezentováno jako pomsta za válku o Falklandy. Skrze Maradonovu závislost na kokainu film odhaluje, jak byla Neapol prorostlá zločineckými organizacemi, které s pomocí mediálně známých osobností ospravedlňovaly své aktivity. Velkou pozornost dokument přikládá otázce národní hrdosti spoluutvářené fotbalem a identifikací s určitým klubem. Když například Maradona nastoupil proti Itálii, snažil se svou „zradu“ hájit tím, že Neapol není Itálie, ale outsiderský stát ve státě, bojující o místo na výsluní (stejně jako se to podařilo jemu, chudému chlapci z okraje společnosti). Vycházel přitom z vědomí silné nevraživosti mezi italským severem a jihem. ___ Diego Maradona fascinuje zejména tím, do jak kompaktního, tematicky bohatého tvaru dokázal Kapadia se svými spolupracovníky i potřetí stovky a stovky hodin archivního materiálu poskládat. Ke spádu vyprávění významně přispívá i soundtrack Antonia Pinta, do něhož jsou nápaditě zakomponované zvuky pádů, výkřiků a kopů do míče. Také jeho zásluhou nabízí film nejen množství informací, ale zároveň bohatší zážitek než leckteré drama zkonstruované primárně za tím účelem, aby ve vás vyvolalo emoce. 75% (09.07.2019)

"Gooool! Diegoool!" Jméno Maradona znají i lidé, kteří sledování fotbalu zase tolik neholdují. Na to zřejmě vsadil režisér Kapadia, který se probral tisícovkami hodin Maradonova soukromého videoarchivu a sestavil z toho svým způsobem zajímavý, ale ničím nevyčnívající a trochu moc dlouhý dokument o vzestupu a pádu velké sportovní hvězdy. (23.06.2019)

Předchozí dokumenty tohoto režiséra (např Amy) jsem dosud neviděl a ačkoliv (nebo spíše právě proto) jsem viděl ve svém životě velkou spoustu dokumentů a vyhledávám je, zejména o tématech, co mě zajimají, jsem se musel do stylu anglického režiséra Asifa Kapadii celkem dostávat. V recenzích se často setkávám s negativním názorem, že dokumenty často sklouzávají k vystoupení mluvících hlav, avšak došlo mi, že to mi tu zkrátka chybělo. V omezené míře slyšíme v podkresu promluvit několik nezainteresovaných odborníků-novinářů/historiků, ovšem bez mnou provedené dodatečné rešerše jsem si jistý, že nic z toho nebylo nově nahráno pro účely tohoto dokumentu. O sebereflexi samotného Maradony nemůže být řeč. Neříkám poprvé, že obecně mám raději komplexní, byť několikadílné, dokumenty, jež se nezaměřují na konkrétní životní etapu dotyčného a dodají kontext. U tohoto filmu se na začátku z rychlíku dozvíme o Maradonově ne úplně krátkém avšak nepovedeném angažmá v Barceloně a něco málo více i o dětství, nicméně bych ocenil mnohem výživnější informaci o tom, jak se vůbec nejdražší a nejlepší hráč na světě dostal do takřka odpadu italské ligy, Neapole...krom informace, že ho nikdo jiný nechtěl, což je už zkrátka na samostudium. Obecně se dá říci, že dokument je velmi zvládnutý a záběrů i ze soukromého života Diega Maradony nebylo úplně málo a na konci přišla i nějaká ta katarze. Kvůli výše zmíněným důvodům však za mě pouze 7/10. (26.07.2020)