Dókjonin wa hiza, tokidoki, atama no ue.

Dókjonin wa hiza, tokidoki, atama no ue. (2019) 

Něco jako Barakamon s kočkou, který si vypůjčuje navíc hlavní tahák z filmové série Kdopak to mluví (hrané filmy z 90. let s Travoltou). Zkrátka neskutečně milé, sympatické anime třeba o tom, kterak autor knih s velkými problémy skrze setkání s jedním chlupatým zvířátkem ze své ulity vyšel a uvědomil si, že být sám nebude to pravé pro tvora společenského, kterým člověk a vlastně i ta kočka jsou. Nebo to bylo o jedné nedůvěřivé toulavé kočce, která skrze setkání s divným člověkem... Je to příjemná a zábavná podívaná, které hodně pomáhá střídání perspektivy mezi oběma hlavními hrdiny. Co se emocionální stránky týká, tak u mě vše skvěle zvládnuté, z počátku jsem měl pocit, že je vše příjemně hřejivé i vtipné a hlavně, že se nijak extrémně netlačí na pilu a emoce se z nás nesnaží za každou cenu ždímat, což jsem uvítal a neskutečně si to užíval. To opravdové drama přišlo až v samotném závěru, ale vzhledem k faktu, že jsem skončil s obrovským úsměvem na tváři to na mě evidentně zabralo - zkrátka nemám co vytknout, kočky mám rád (i když na ně mám alergii) a navíc to bylo z celé té zimní sezóny to anime, na které jsem se nejvíc těšil (a které ode mě i dostane plný počet). 9,3/10 (21.04.2019)