Malá lež

Tak tohle pro mě bylo strašně milé překvapení. Filmy produkované studiem A24 mám rád a většinou mi sednou. Jsou sice výjimky (Slunovrat, Přízrak, Zabití posvátného jelena a určitě jsou i další), ale i tak se tam najde dost těch zajímavých. Malá lež je jedním z nich. Zprvu to celé vypadá jako film o umírání na nevyléčitelnou nemoc (což je téma, které nemusím), jenže umírání není ve skutečnosti stěžejním tématem. Tím totiž je střet východní a západní kultury a jejich přístupu k životu, který se odehrává v příběhu mladé Billi, která kvůli oné události přijíždí do Číny za svojí početnou rodinou, kterou od dětství neviděla a ani si je pořádně nepamatuje. Proto tradicím svojí rodiny tolik nerozumí, nechápe, proč je v Číně zvykem lidem neříkat, že zemřou a celý film se všechny zvyky její rodiny snaží pochopit a dostat se do nich. Do toho zde máme linii s umíráním babičky, které její rodina nechce říct že umírá a její až nakažlivou radost ze života. Což je vlastně další linie filmu, že si člověk má vážit svého života a svých blízkých - dokud je má, protože jednou může být pozdě a ani je pořádně nepozná. Do toho zde jsou velmi zajímavé a realistické dialogy, které někdy mají větší hloubku, než se na první pohled zdá. Třeba je zde vidět, že otec Billi začal víc pít alkohol, ale jen v jedné větě je zmíněno, že normálně takhle nepije - a když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, že je to z žalu. Překvapivě tenhle film má co říct a neříká toho zrovna málo, což dost cením. Navíc Wang je evidentně talentovaná režisérka a pro filmařinu má skutečný cit, jelikož takhle krásně promyšlené statické záběry jsem už nikde dlouho neviděl. Navíc měli poněkud podmanivou atmosféru a já si užíval každý záběr (jen některé bych prodloužil, aby více vynikly). Co je však na Malé lži nejlepší je to, že se vyhýbá všem kýčům, přehnaně emočním scénám a nesnaží se člověka v každé scéně rozbrečet, jako to dělá spousta amerických filmů o neléčitelné nemoci. Naopak, tenhle film téma pojímá komorně, s příjemnými chvílemi, nesnaží se z diváka dolovat city co minutu, místo toho vše postupně buduje, aby ve finále vynikl. A přesně takový typ filmů mě dokáže dojmout a taky že dojal, protože zase po dlouhé době mi pár slz na konci filmu ukáplo (naposledy to bylo snad film O Schmidtovi). Když si teďka vzpomenu na film Vzpomínky na lásku, který jsem viděl v úterý a který se strašně snažil o to, aby u filmu vybrečel oceán, o to víc cením Malou lež, která nepotřebuje srdceryvné kýče, aby dojala. Možná jen na té hudbě mohli ubrat. Jinak ale už nemám co vytýkat, navíc se mi strašně líbil konec a ta scéna v titulcích, která mě docela překvapila. Fakt se mi to líbilo a sám jsem z toho dost překvapený, jelikož jsem se prostě obával kýče. 5* (29.05.2020)

Ďalší preceňovaný film s viacerými nomináciami na prestížne filmové ceny. Pre mňa absolútne nezáživné a jadro filmu mdlé, dokonca by som povedal, že až nudné. Jediné dobré na tom celom bola azda tá globálna pointa, do ktorej bola akoby zaobalená celá kostra príbehu natočenom podľa skutočného klamstva (tento oxymoron bol skutočne hybnou silou celého filmu - a za je aj tá moja 1*). Bohužiaľ, príbeh samotný je v podstate pomerne monotónny. Keď si predstavím koľko skvelých filmov sa v Ázii točí, tak toto nedosahuje ani len ich priemernú úroveň. Takže fakt nechápem, prečo akurát tento kúsok dosiahol na filmovej scéne taký komerčný úspech (asi to bude tou koprodukciou USA-China)... (17.01.2020)

Velmi pěkná sonda do čínské kultury která je mnohem více drama jak komedie. Drama s pár momenty k pousmání. Toť vše. Awkwafina nic moc, ale zbytek jede docela slušný herecký standard a tak se na to kouká docela dobře. Bohužel celý film nemá zase tak co říct, žádné opravdu silné momenty ani rafinované scény, co by se člověku vryly do hlavy. A tak i přes to, že vlastně není vůbec špatný, upadá do filmařské šedi pomalého zapomenutí. (29.05.2020)

Můj základní problém s Malou lží je prostě v tom, že mě nedokáže dojmout představa, že v nejlidnatější zemi světa s 1,4 miliardou obyvatel má umřít 1 člověk na rakovinu plic (navíc člověk pokročilého věku, který má život v podstatě za sebou - stačí se projít po Olšanech, aby člověk zkoumáním náhrobků rychle zjistil, kolik lidí jenom v Praze takové štěstí nemělo, a zubatá je skosila ve velmi útlém věku). A vlastně mě ta "něžná komedie" (už to označení mi přijde hrozné) minula tak nějak celkově a dostala ze mě přesně nula emocí, nepřišlo mi to vtipné ani dojemné, a už vůbec ne "povznášející", byť chápu lidi, kteří se tímhle typem filmů nechají okouzlit. Původně mě tedy neoslovil ani trailer, ale nakonec jsem podlehl zvědavosti, abych si bohužel jen potvrdil dojem, který mám už delší dobu, že filmy od Aerofilms v poslední době už nějak nejsou takové jako dřív. (24.11.2020)

Pacilo sa mi to a dokonca viac nez som cakala... The Farewell je prikladom toho, ze v jednoduchosti je krasa. Velmi pekne su tu zobrazene rodinne vztahy, najma vnucka a babka, dcera a matka. Prekvapili ma take tri malickosti a to fakt, ze na pohreby sa bezne mozu najat profesionalne placuce osoby, aby nebolo prilis ticho...a ze nosia jedlo na hroby (nevedela som, ze aj Cina ma taky zvyk) a este, ze na svadbu sa obliekaju ako chcu, nic elegantne to nemusi byt...a ta Awkwafina vyzera na 20 a nie na 30! Babicka bola super!!! (10.01.2020)