Démanty noci

Od Lustiga jsem četl spoustu jeho knížek, sbírek, povídek. V televizi jsem si tedy nemohl nechat ujít zpracování jedné z nejzajímavějších - Démantů noci. Hned na začátku nám Jan Němec ukázal o čem, že bude tenhle film, jak bude pojatý. Je to bezesporu temně psychologicky působící film, který se s ničím nepáře, který vám předloží hrůzy, které prožívají utečenci z transportu smrti, který si prožilo spoustu lidí. Za půl hodiny slyšíte jen čtyři slova ("Pojď ke mě blíž"), po zbytek filmu pak nestíháte sledovat drsnou atmosféru, kdy slyšíte němčinu, která je v tomto filmu ještě drsnější než kdekoliv jinde, a to se prosím nejedná o žádné brutální povely, ale o normální zábavu několika nenormálních staříků. Atmosféra je naprosto nekompromisní a s ničím se nepáře. A to je dobře, film je naprosto bravurně natočený a jak tu napsal(a) gouryella - po psychologické stránce naprosto bez chyby. (17.05.2009)

Lustigova povídka Tma nemá stín si něco podobného nezasloužila. V takových extrémní případech, jako je tento, mě to unisono žene zpět k psanému textu svinským krokem. "Snažil jsem se záměrně potlačit všechny prvky, které by příběh situovaly do doby a místa. Chtěl jsem se zamyslet nad osudy člověka - člověka dnešní doby. Příběh je mi prostředníkem k tomuto zamyšlení. Osamocení a ponížení člověka, do něhož se může dostat - a zápas o únik z tohoto útlaku." Tolik z repertoáru frází Jana Němce, které věnoval Kinu v památném to roce 1964. Démanty noci aneb 64 minut prožitých v 64 letech subjektivizovaného času nefalšovaného trýznění prázdným filmem. (09.12.2012)

Na první pohled jsou Démanty noci, mimo jiné dlouhometrážní režijní debut Jana Němce, zároveň adaptující povídku Arnošta Lustiga, protiválečným psychologickým dramatem o útěku dvou bezejmenných Židů před hrůzami nacismu a druhé světové války. Ovšem na pohled druhý jsou Démanty noci jak na české, tak dobové poměry neuvěřitelně nekonvenční, formálně atypický a až revoluční film nejen z hlediska stylu. Snímek totiž neustále osciluje mezi subjektivními a objektivními rovinami, realitou a snem, a jinými formami až introspektivních reminiscencí. K zhmotnění těchto rovin a dosažení následné změny percepce využívá různých střídání rovin časových prostřednictvím flashbacků, flashforwardů, variací, či paralel. Přičemž nositelem tohoto zhmotnění je především kamera pod taktovkou Miroslava Ondříčka a Jaroslava Kučery, jež útváří onen vizuálně pohlcující a imerzivní dojem nekonformity a fyzičnosti... Skrze tyto propriety se snímek pokouší pojmenovat stav, při němž se člověk ocitá v absolutním nebezpečí. Díky své bezprostřednosti a zdánlivé "emoční vyprázdněnosti" tak zásobuje diváka takřka identickými pocity a emocemi, které prožívají oba hlavní protagonisté – jmenovitě úzkost, únavu a strach. Ve výsledku tak Démanty noci tvoří naturalistický, špinavý, mimořádně silně fyzický a až nepříjemně málomluvný film, který je nadčasový nejen v rámci novovlnných filmů. (28.10.2022)

Bezduchá, ničnehovoriaca, nesympatická nuda, ktorej nemôžem dať lepšie hodnotenie. Dlhé naťahované zábery a úplne zbytočné scény či flashbacky zrážajú tento počin do odpadu. Príbeh, na ktorý by stačila 5 minútová stopáž trvá v tomto prípade vyše hodiny. Jediný klad, alebo skôr zaujímavosť je, že sa tu takmer nič nehovorí a dajme tomu na svoju dobu ako tak dobrá kamera. V závere sa pozerať viac ako 10 minút na starých, bezzubých dedkov, ktorí žerú, pijú, smejú sa, radujú sa a tancujú bolo už fakt cez čiaru. 10% (02.03.2019)

Už první švenk dává tušit, že se jedná nadrpůměrné dílo, které dokáže filmovou řečí a téměř beze slov popsat trýznivé běsy uprchlíků z na útěku z transportu a stejně tak někdy až absurdní válečné osudy. Do těch cca 60 minut je vměstnáno tolik událostí, vzpomínek a snů, že film hutností vydá za dva plnohodnotné celovečeráky. Zároveň však povídkový charakter námětu je i jeho limitem, neboť celovčerní film je na takto skromný a introvertní příběh možná příliš a s kratší stopáží by působil snad ještě razntněji. Démanty noci jsou ale rozhodně důkazem, že Jan Němec patřil v 60. letech bezpochyby mezi československou filmařskou elitu, a je škoda, že neměl k další tvrobě příznivější podmínky. (05.04.2013)