Písně z druhého patra

geniálny film, milujem anderssonov ponurý štýl, jeho čierny humor, jeho šedivú a majstrovsky skonštruovanú víziu apokalypsy a úpadku kapitalistického sveta, štúdiu ľudskej hanby a poníženia, absurdnú esej zloženú zo 46 hopperovsky komponovaných obrazov, ktoré sa dajú čítať aj samé, vyňaté z filmu, aj v rámci komplexnosti tohto snímku, ktorý patrí k najpozoruhodnejším, aké boli v poslednej dobe natočené. andersson je vizionár. (10.11.2010)

Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. (16.02.2012)

Do formálne stránky tomu nemám absolútne čo vytknúť. Každý záber je premyslený, bohatý na významy a vizuálne pôsobivý. Myslel som si, že zmena štýlu v Anderssonovej tvorbe bude pútavejšia, zaujímavejšia a hlavne zábavnejšia. Ale už dlho sa mi nestalo, že by mi nejaký tvorca liezol na nervy tým, ako sprostredkúva určité myšlienky. Permanentne som bol nasraný. Chladný štýl, premalované ksichty a nepríjemná utópia a úpadok ktorý ešte dotvára na nervy lezúca hudba. Koniec trocha pripomínal Palahniukov The survivor, ale inak to išlo absolútne mimo mňa. Netvrdím, že je to zlý film. Určite má svoje kvality, ktoré treba vidieť a zhodnotiť ich na základe osobnej skúsenosti. Ja som ale s Anderssonom definitívne skončil. (17.10.2014)

Jak bývá hezkým evropským zvykem, film se tváří dostatečně intelektuálně, nepřístupně a odtažitě. Jenže na rozdíl od ostatních zde se vypisujících nevidím na tomto filmu pranic originálního. Je to typická směska rádobyabsurdních a zdánlivě všeříkajících scének, zlomků smutných příběhů a výkřiků zoufalých existencí. Jenže stejně jako pohled na deprese a výkřiky po čase člověka otupí a pak je nevnímá, stejně člověka otupí i fakt, že celých posledních patnáct let se v Evropě točí neustále stejné povídkovo-zlomkovité trudné filmy o životě, chápání života a lidském údělu... (02.08.2008)

Typický severský film vyznačující se svou odtažitostí ve svém pojetí, avšak ve svém obsahovém nitru jde až na dřeň. Andersson filozofuje ve své mozaice nad zásadními tématy humanismu a existence, vypořádávání se s vlastním nelehkým osudem, v němž absentuje vše pozitivní i ono pomyslné světlo kdesi v dáli. Žánr komedie zde rozhodně není na místě (až na dva momenty-generál a kouzelník)! (29.08.2013)