Sbohem, má konkubíno

Zpočátku jsme se obávala délky snímku, kratší vyprávění by však pozbylo na celistvosti, kterou vytváří líčení vývoje osudového vztahu dvou tanečníků na pozadí politického dění 20.století. Divák je okamžitě vtáhnut do syrovosti výchovného zařízení mladých operních pěvců, do stylu líčení a masek v čínské opeře....Oceňuji také, jak veškeré války, revoluce na pozadí jsou pojmuty divadelně. A jak poznám, že film nebyl příliš rozvláčný? Když scény na konci gradují a to se stalo. Úplně mi mrazilo po těle, stačilo k tomu několik pohledů především Leslieho Cheunga, jehož herecké umění tímto doceňuji. (29.09.2013)

Jde o náhled do tří životních etap excelentních herců čínskéh opery. Od brutálního 'výcviku', kdy prolévali nejen pot ale také potoky krve a všechny útrapy hrdinně snášeli s cílem být těmi nejlepšími, slavnými, bohatými a uznávanými, ne jen obyčejnými lidmi, kteří by celý svůj život promrhali v chudobě a nouzi, přes první životní úspěchy na poli umění, první lásky, vášeň, žárlivost, až po definitivní rozpad všech vztahů díky politické situaci, nevraživosti odpůrců, nepřejících a zlomyslných lidí, které uspokojoval pohled na trosky kdysi navenek spokojených občanů, kteří v zoufalosti zradili všechny své blízké včetně sama sebe a odhalili tak na veřejnosti svou slabost, kterou před světem schovávali pod maskou pestrobarevných kostýmů. Vláčný, neuvěřitelně pestrý film jak po vizuální stránce tak i po citových dojmech z tříhodinového požitku. (03.08.2004)

(KDV) Páté generaci filmařů bývá často vytýkáno, že Čínu ukazují vášnivou a krutou, tj. takovou, jakou si ji představují na Západě. Mezinárodně ceněný film SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO, ve kterém je zmapován politický a kulturní vývoj Číny za víc jak půl století (1920 – 1977), se k takové kritice přímo nabízí. Výtky ohledně exploatování hereckého prostředí a hybných dějinných událostí sice jsou nasnadě, ale opomíjelo by se tím, že všechna divadelní – až operetní – opulentnost je promyšlena propojena s tématem, které je věrné zásadám Páté generace – kritickému pohledu na čínské tradice. Pekingská opera není vylíčena jenom jako místo tvrdé dřiny, kde budoucí herce „trénují“ nebezpeční násilníci, ale zároveň je ztvárňování ženských postav mužskými herci spojeno (implicitně i explicitně) s homosexualitou. Rozpad tradičních čínských hodnot vede ke krizi identity, která má zdrcující následky. Nabízí se tak SBOHEM, MÁ KONKUBÍNO chápat jako queer film, který přepracovává historii queer prizmatem. Nepřekvapí tak, že Jackie Chan, ačkoliv sám herec s výchovou v Pekingské opeře, odmítnul hlavní roli z důvodu možného narušení svého chlapského image. (18.05.2011)

Priznávam, že by snímke nezaškodilo menšie prestrihanie, ale aj tak sa oplatí raz za čas zhliadnuť originálny ázijský film, ktorý nie je poznačený veľkolepou hollywoodskou produkciou, ale maximálne nekomerčným dejom prenesie diváka do dôb monumentálnych čínskych predstavení a tvrdého zápasu o život a vybojovania pevného miesta v ňom. Divadelná hra "Sbohem, má konkubíno" predvádzaná na javisku, mala pre mňa osobne veľké čaro a herci, prezlečení za konkubíny, spievajúci vysoké tóniny, znázorňujúci nežnými rukami jemné ženská gestá, boli presvedčiví a keby som mala možnosť sedieť v tej chvíli, v tom jednom nezabudnuteľnom okamihu medzi divákmi, dostavili by sa asi trvácnejšie pocity než len chvíľkové očarenie. Každopádne, veľmi silný zážitok, nečakaný dojemný záver a krásnu Li Gong netreba komentovať. (20.07.2010)

Pro našince možná trochu hůře stravitelné (pokud se tedy nějak více neoritentuje v Čínské kultuře), ale na druhou stranu to prostředí může přidat jistou exotiku. Bezesporu zajímavé drama, které bez problému zaujme a i přes svoji délku nenudí. Namaskovaný Leslie Cheung se svoji nehybnou, stoicky klidnou tváří něměl chybu - nicméně Pekingská opera je zlo (no ta Evropská vlastně taky :) (10.08.2010)