Strach a chvění

Dvě ženy, jedna Japonka, druhá v podstatě světoběžnice. Střet byl patrný a očekávaný, ovšem nezasáhl mě tak, jak by asi měl. Zřejmě to bude tím, že až tak netíhnu k tomu dokola omílanému evropskému způsobu myšlení a pak nedokážu, vlastně ani nechci, posuzovat Japonsko či japonskou mentalitu. Co se mi líbilo a kvituji, obzvláště v dnešní době, sdělení filmu, že my lidé vážně nejsme všichni stejní a záleží na tom, odkud pocházíme, jaké máme zvyklosti, výchovu atd. atd. A rovněž oceňuji herecké kreace hlavních postav, Sylvie Testud a Kaori Cudži, obě byly báječné. (15.06.2019)

Dojem z celkem zajímavého příběhu mi zkazila především naivita postav. (I ty "zlé" byly naivní; vždyť ta japonka týrala hlavní hrdinku s dětinskou radostí.) Kromě toho mi všechny boty, kterými se hrdinka provinila proti pravidlům japonské společnosti, přišly poněkud čítankové. Střetnutí kultur na pracovišti se mi zdá povrchní, mnohem zajímavější mi připadl střet dvou hrdinek: na první pohled protikladné - obyčejná, hodná dívka vs. krásná, vznešená a podlá dáma. Jejich cíle přitom tak rozdílné nejsou - na jejich vztahu, na způsobech jejich vzájemného chování, na vyrovnávání se s překážkami je vidět odlišnost kultur víc, než v tom, co je řečeno. (21.04.2010)

Film natočený podle autobiografického románu Belgičanky Amélie Nothomb (knihu jsem nečetla, ale určitě by to bylo zajímavé počtení :)). Myslím, že film skvěle znázorňuje rozdíly mezi japonským a západním myšlením. V japonské firmě jsem sice nikdy nepracovala, ale jak tak Japonce znám, jejich chování vůči cizincům je zde znázorněno celkem přesně. Problém byl pro mě pouze ten, že film je brán spíše jako komedie, což samo o sobě není špatné, ale kvůli prvku komediálnosti se mi sem tam zdál kontrast mezi japonským a západním chováním trochu přehnaný, což následně může náš dojem z rozdílu v myšlení dvou kultur trochu překroutit. Takže i když některé konkrétní situace jsou znázorněny velmi dobře (pohled na pláč/přátelství/užívání japonštiny cizincem atd.), možná je to přece jen lepší brát s menší rezervou. Ohledně hodnocení jsem pak trochu nerozhodná. Na druhou stranu jsem se s filmem a hlavní hrdinkou docela ztotožnila (její "vylítávání" z okna nad vrcholky výškových budov v Tokiu jsem naprosto chápala :))~(4,3★)~ (29.10.2011)

V tomto filme nejde o šikanu, akoby sa na prvý pohľad mohlo zdať. I napriek ostrej konfrontácii medzi Východom ( Kaori Tsuji) a Západom ( Sylvie Testud) , podstatnú myšlienku nachádzam v oddanosti a pokore, ktorá vedie až na vrchol- k vlastnému osvieteniu. A to sú hlavné atribúty BUDO, Cesty bojových umení, ktoré boli v tomto snímku znázornené ešte lepšie, ako v ktoromkoľvek karate muvie. Nádherne bolo ukázané, ako v nás ( Západ) prevažuje myslenie, kdežto na Východe stotožnenie sa s etikou a kodexom samurajov, čo sa miestami môže divákovi javiť ako opovrhnutie a krutosť.Nádherný film, ktorý má u mňa za plný počet. (18.02.2009)

Vskutku svérázný a nic neříkající film, ale jen na povrchu - naopak skrývá mnohé a po "prokřupnutí" slupky je velice zábavný. Příběh mladé Belgičanky Amelie, která se (se vzpomínkou na dětství strávené v Japonsku) vrací zpět do Tokia - obdivuje totiž japonskou kulturu, tradice, tokijskou megalopoli. Nastupuje do práce, kterou podle všeho získala velice obtížně. Záhy ale zjistí, že obtížnější bude vydržet. Její, zprvu dobré vztahy, se zhoršují a zhoršují. Amelie se naučí bezmoci. Situace se tak hrotí, až do bodu, kdy si uvědomíte, že je vše myšleno vtipem - katarze se ale nekoná ! Tragikomično stoupá s vaším vztekem - atmosféra houstne. Blíží se konec filmu a s ním i konec pracovní smlouvy. Amelie ale vyhrála - přece - kde by brala materiál pro své knihy, až se stane úspěšnou autorkou mezi svými v Evropě ? (12.08.2010)