Strach a chvění

Vskutku svérázný a nic neříkající film, ale jen na povrchu - naopak skrývá mnohé a po "prokřupnutí" slupky je velice zábavný. Příběh mladé Belgičanky Amelie, která se (se vzpomínkou na dětství strávené v Japonsku) vrací zpět do Tokia - obdivuje totiž japonskou kulturu, tradice, tokijskou megalopoli. Nastupuje do práce, kterou podle všeho získala velice obtížně. Záhy ale zjistí, že obtížnější bude vydržet. Její, zprvu dobré vztahy, se zhoršují a zhoršují. Amelie se naučí bezmoci. Situace se tak hrotí, až do bodu, kdy si uvědomíte, že je vše myšleno vtipem - katarze se ale nekoná ! Tragikomično stoupá s vaším vztekem - atmosféra houstne. Blíží se konec filmu a s ním i konec pracovní smlouvy. Amelie ale vyhrála - přece - kde by brala materiál pro své knihy, až se stane úspěšnou autorkou mezi svými v Evropě ? (12.08.2010)

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Trochu mi to připomnělo hororové historky mých kamarádů o životě koncipientů v advokátních kancelářích. Ani ne tak komedie, jako hořká satira japonské firemní kultury, a tradičních vztahů mezi nadřízenými a podřízenými. Nepochybuji že práce v takové firmě musela být pro evropana skutečná řehole, a autorka předlohy to vystihla téměř dokonale. A co nezvládla ona, to za ni udělala okouzlující Sylvie Testud. Velice chytrý film. (16.07.2013)

Fascinujúci lyrický (vý)let, ktorý nikde nezačína, nikde nekončí a z hlavy a duše vyprcháva len veľmi pomaly. Či už svojou komornosťou, zdanlivou neohrabanosťou, alebo naivnou nevedomosťou si ma film (alebo hlavná hrdinka?) omotal(a) okolo prsta. Strach a chvenie chutili ako zelený čaj, dve hodiny som sa v posteli prevaľoval a nie a nie zaspať. Tých myšlienok, z nich plynúcich, bolo skrátka priveľa. (edit 12.3. po prečítaní lit. predlohy) Film zvládol spracovanie knižky priam dokonale, niektoré detaily dotiahol snáď ešte ďalej. Naozaj nechápem, čím si ma tento útly príbeh tak získal, ale hoci sa v ňom nedeje skutočne nič tak zásadne dramatické, stále som z neho "puf" ... a to teda poriadne. (02.03.2008)

Tento film vo mne len vyšperkoval to čo som už dávn vedel.. 1.) Najhoršia práca je nudná práca. 2.) Najhoršia práca je v neosobnom kolektíve 3.) Najhoršia práca je sterotypná práca. 4.) Najhoršia práca je keď sa iniciatíve kladú medze. 5.) Najhoršia práca je s netolerantnými nadriadenými.. Mohol by som pokračavať... Mám už zopár skúseností s takýmito jobmi.. a pravdu povediac, radšej byť nezamestaný ako toto... Absolútne som znenávidel Japonsko a Japoncov týmto filmom... Kombinácia kapitalizmu a komunizmu... Obmedzovanie ľudského ducha, ponižovanie,, a prakticky nemožnosť odísť zo zamestnania, či dostať padáka... Dokázal som preglgnúť aj také veci ako preafektovanosť nadriadených... hlavne mužov (Saito, Omochi).. Ale pri tomto filme som normálne veril, že takéto správnie môže byť v Japonsku úplne bežné... Nuž neviem... Ale neriešim... Za tú búrku nevôle čo vo mne ten film vyvolal si 5 jednoznačne zaslúži. (02.03.2008)