Režie:
Ivan PasserHrají:
Jan Tožička, Kamila Turková, Leopold Smolík, Miloš Končický, Josef Vaništa, Ota Hurych, Bohumil HrabalObsahy(1)
Filmová anekdota o hospodě a fotbalu podle povídky Bohumila Hrabala... Režijní debut Formanova spolupracovníka Ivana Passera z roku 1964, natočený podle povídky Bohumila Hrabala, byl zamýšlen do povídkového hrabalovského filmu Perličky na dně. V distribuci však byl promítán jako samostatný krátký film. Zachycuje obyčejné, vskutku fádní nedělní odpoledne v předměstské hospodě, v době kdy většina štamgastů odešla fandit svému mužstvu na fotbalový stadion. Zatímco pár staříků mudruje o fotbale, neznámý mladík provokuje hospodského tím, že si ničeho nevšímá a zaníceně čte jakousi knížku. A z elegantní dámy, která se prochází před lokálem a na někoho čeká, se možná vyklube samotná Smrt… Film byl promítán v soutěži XIV. mezinárodního filmového týdne v Mannheimu v roce 1965 a získal Zlatý dukát v kategorii krátkých filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Třináct minut, co zcela určitě nebylo fádních. A proč se Fádní odpoledne nedostalo do Perliček na dně? Je to snadné, sedm povídek dohromady mělo příliš dlouhou stopáž, tak Juraj Herz a Ivan Passer, (který začal s natáčením o něco dříve) odstoupili a natočili své povídky jednotlivě. Myslí že snímku to docela prospělo. ()
Víceméně kratičká povídka o fotbalu, ženách a spropitném, jedno nudné nedělní odpoledne v předměstské hospodě IV.cenové skupiny. Všechny herci kteří zde vystupovali, byli víceméně neherci a krom nich jsem tady postřehla i samotného Bohumila Hrabala. Mistrovský krátký film se skvělou kamerou Jaroslava Kučery, byl natočen právě podle povídky Bohumila Hrabala a patří tematicky k celovečernímu filmu Perličky na dně - manifestu české nové vlny - kam se však nakonec nedostal. Snímek tedy Passerův debut, zároveň získal i množství ocenění na mezinárodních festivalech (Mannheim, Locarno) a zajistil režisérovi Passerovi (autor filmu Intimní osvětlení, uvedený v našem FK na podzim) slávu a respekt na filmařském poli. Škoda že to bylo tak kratičké, neboť bych se nato vydržel dívat klidně i celou hodinu. ()
Můj dvoustý komentář. Ten by měl být tedy výživný. Ale nebude: toto je jeden z mála filmů, kde neudělím žádné hodnocení - pět hvězdiček považuji za přehnané, jednu taktéž a průměrné tři neřeknou vůbec nic. Slovně bych film zhodnotil jako něco, na co se čtvrt hodiny příjemně koukalo, ale že bych si to musel střihnout víc jak jednou, to ani náhodou. Malé, ušmudlané, lehce zasmrádlé, prostě naše - buřty, pivo a nenávist. Film vhodný pro ty, kteří pobývají dlouhodobě v zahraničí a chtějí si osvěžit vzpomínky na rodnou hroudu. ()
Jediný krátkometrážní film, který kdy Ivan Passer jako režisér udělal byl právě tento. Sledujeme dobu, kdy ještě nemuseli rozezlení fanoušci po fotbale rozkopat výlohy, ale pošlapali si vlastní kabát. Dnešní divák bude asi hledět s údivem i na hospodské návštěvnice postaršího věku, které si navíc prozpěvují. Na druhé straně je to pořád jen vzdálené různorodé společnosti. Toto je typická pražská hospoda a obyvatelé, včetně řečí, které vedou, ale zbytku republiky bude Fádní odpoledne možná trochu vzdálené. ()
Fádní odpoledne. Staré ženské co zpívají písničky a hrají karty, skupinka zbytečných kmetů, kteří nudně popíjejí pivo, tlachají hovadiny o fotbale a sborově nadávají na mladíka, který se jim výborně hodí na buzeraci (vlastně jakoby se dnes nic nezměnilo, snad jen ty stařeny jsou tu trochu navíc). Pak chlápek, co se mu ještě pořád zapalují lýtka (s těmi koníky už to tvůrci trochu přestylizovali) a jiný, kterému ne, neboť mu je už vše jedno...Alespoň ten kluk, co měl starší "moudrou" generaci totálně u vy-víte-čeho, je trochu zajímavější postava, ale ani on nevytrhne tenhle kraťas z průměru. ()
Galerie (1)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (2)
- V úvodní scéně, kdy vycházejí chlapi z hospody, je mezi nimi i autor předlohy Bohumil Hrabal. (Skladatel)
- Ceny: MFF Locarno 1966: Velká cena za krátký film; MFF Mannheim 1965: Zlatý dukát za krátký film. [LFŠ 2010] (Krouťák)
Reklama