Pardon, nezastihli jsme vás

Silná sociálna dráma ako vystrihnutá zo života a naplnená ľudskosťou, tak ako je u Kena Loacha výborným zvykom. Je nakrútená v podobnom duchu ako jeho predchádzajúci film I, Daniel Blake (2016) a podobne ako on sa odohráva v meste Newcastle. Opäť tu bežní ľudkovia v núdzi vedú nerovný boj so systémom, opäť sa musia ťažko obracať, aby zabezpečili živobytie pre svoju rodinu. A keď sa už zdá, že už nemôže byť horšie, príde ďalšia ťažká rana osudu, ktorá tú už aj tak neutešenú situáciu ešte viac vyhrotí. Hlavnými postavami filmu sú štyria členovia jednej celkom sympatickej rodiny, manželia Ricky a Abby so synom Sebom a dcérou Lizou (asi najsympatickejšia postava). Obaja rodičia majú náročné a dosť stresujúce zamestnania - Ricky sa práve zamestnal v kuriérskej službe (kde vraj môže byť "sám sebe pánom") a Abby pracuje v opatrovateľská službe, kde sa stará o starých a bezvládnych ľudí. V oboch prípadoch film zaujímavým spôsobom nazerá pod pokrievku, odhaľuje, ako to v takýchto zamestnaniach chodí. Ricky i Abby by to napriek tej drine ako tak zvládali, nebyť toho, že ich synom Sebom začne poriadne plieskať puberta a celý príbeh, dovtedy ešte v pomerne odľahčenom tóne (napr. milým humorom), začne dostávať dosť temné a znepokojivé kontúry. Tu je možno namieste menšia výčitka, že tvorcovia to za účelom dramatizácie trochu preháňajú, občas to ženú to až do extrému (napr, jednanie Seba a Rickyho šéfa).     "How does your company get away with treating people like this? This is people's lives. This is my family, and I'm telling you now, don't f*ck with my family." (17.07.2023)

(60/2023) / Ken Loach sa nám pekne rozbehol. Úctihodné v jeho veku. Po veleúspešnom I, Daniel Blake prichádza znovu po pár rokoch s filmom s veľmi podobným námetom a feelom. Nie nadarmo je titulovaný ako master sociálnej drámy. A musím povedať, že Sorry We Missed You ma zasiahol aj viac ako zlatou palmou ocennený predošlý film. Výborné, autentické, depresívne, neokukaný (ne)herci, silná téma. Všetky trademarky dodržané. Záver veľmi silný, ani dobrý, ani zlý (pri tom všetkom čo hlavné postavy zastihlo). Ale smutný veru áno. (8/10) (19.09.2023)

Takto autenticky a s tolikou úpřimností umí Ken Loach vyprávět o “obyčejných lidech” a jejich problémech? A takto báječně umí pracovat s hercema? Krásné civilní drama, ve kterém se mají lidi skutečně rádi, přestože procházejí možná největší rodinnou krizí. Vlastně nevím, kdy jsem naposled viděl ve filmu tak hmatatelně zahrané porozumění a podporu dvou lidí, jako zde mezi Hitchenem a téměř neherečkou Honeywoodovou. Komunikace, dialogy. [Cannes] (18.05.2019)

Ken Loach je zpátky na socialistickém koni. V tomto sociálním dramatu ukazuje stres a úzkost normální pracující rodiny ze střední třídy, která se chudák zadlužila, aby se vůbec uživila. Působí to dojmem feudalismu. Jde ale o portrét - pozdní kapitalistický systém posedlém efektivitou. Nakonec film upadá do melodramatu s rodinnýma hádkama. (21.08.2020)

Kino Panorama - Festival Boskovice/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 6/10 Prostředí 9/10/// PLUS: silný a vtahující zážitek, docela přesné a uvěřitelné zpracování MíNUS: tak silné, až mi bylo z filmu špatně, je to pořádná depresárna/// Shrnutí: Značnou část filmu jsem přemýšlel, jak bych se já z této situace dostal, že to není tak těžké se v ní ocitnout. Postavy většinou jednali racionálně, uvěřitelně v rámci svých postav. Divák je spíš lituje, ale zároveň se k nim dostane tak blízko, až je to nepříjemné. Jedna věc je rodina a výchova syna, tam se dá pokazit hodně věcí (třeba tu pro něj prostě nebýt, protože musím do práce), ale v samotné práci kurýra, je to ukázkové peklo a způsob, jak všechno může jít ještě víc do háje./// Celkem 76%/// (10.07.2021)