Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“.
(NFA)
Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“.
(NFA)
(více)
Mladý montér ze sibiřské tajgy Voloďa projíždí Moskvou, aby zde navštívil spisovatele, který mu otiskl v časopise povídku. V metru se náhodně seznámí s dělníkem Koljou a stráví spolu jeden den. Zapletou se do sňatkových peripetií Koljova přítele Saši a oba se stihnou zamilovat do sympatické prodavačky Aljony... CHODÍM PO MOSKVĚ zajímavě modifikuje obvyklou formální strukturu filmových městských symfonií z přelomu dacátých a třicátých let - na pozadí úsměvného lyrického příběhu se před námi odvíjí život velkoměsta od časného rána až do noci. Namísto neviditelného „operátora“ jsou však našimi celodenními průvodci dva mladíci, s nimiž postupně poznáváme známá i neznámá moskevská zákoutí. Oproti konvenčním pohlednicovým záběrům zasněženého Rudého náměstí je Moskva ve snímku nezapomenutelným způsobem prezentována jako moderní prosluněná metropole s okouzlující atmosférou.
(minus)
Walking the Streets of Moscow
Chodím po Moskve
