NiNoKuni

Slabší příběh i provedení, celkově jsem postrádal náboj a poutavost a ač závěr měl něco do sebe, žádný extra zážitek si neodnáším. Ostatně hlavním důvodem ke zhlédnutí tohoto animáče byl pro mne skladatel a ač mistr Hisaishi složil velmi solidní hudbu, tomuto rozporuplnému dílu příliš v celkovém hodnocení pomoci nedokáže. Další bod dolů přinášejí Netflix titulky - tam asi nikdy nepochopí, že překrucováním jmen díru do světa neudělají a zde opravdu zaperlili - princeznu Astrid bych ještě nějak se skřípěním zubů skousnul, ovšem legendární meč Jitřenka? Omg... (31.12.2020)

S herním titulem Ni no Kuni jsem obeznámen akorát skrze strejdu, kterého jsem hru viděl hrát. O příběhu tedy něco málo vím a když jsem zjistil, že film nejede podle předlohy, nechápal jsem původně proč. Až jedno z odhalení na konci mi pak ale potvrdilo, že jde vlastně o jakýsi sequel a onen stařík je hlavní hrdina Oliver ze samotné hry. Animace jako taková je pěkná, ale to prostě k dobrému filmu nestačí. Všechno je strašně předvídatelné a zvraty jsou tak hloupé, až to bolelo. Nejhorší zvrat však samozřejmě přišel na samotném konci, kdy se hrdina tohoto filmu dozví sám o sobě pravdu a to člověk už opravdu kroutí hlavou. 55% (19.01.2020)

S tímhle filmem mám jeden velký problém, a to, že skoro celá hlavní zápletka je postavená na různých přesvědčeních o fungování propojení světů, přestože realita je téměř od začátku tak očividná, až to bolí a tvůrcům se tak povedlo z jedné z postav (a tak trochu i ze sebe samých) udělat naprostého idiota. Jisté výhrady mám i k závěrečnému vysvětlení, to sice není předvídatelné, ale především proto, že nedává smysl. Chybí bližší seznámení s postavami, takže je vám vlastně úplně jedno, co se s nimi stane. Dějové zvraty ke konci mají asi stejnou atmosféru, jako kdybyste si o nich četli na wikipedii. Jediné, co trochu stálo za to, byl hlavní záporák, i když taky nic světoborného. Nápad to přitom nebyl vůbec špatný, i animace vypadá celkem slušně, ale jako celek to prostě nefunguje. (30.05.2020)

Film s dobrým námětem, který se však ztrácí v nudném a stokrát viděném scénáři o dobru a zlu ve středověkém fantasy království. Zprvu sympatické postavy začne časem zabíjet nelogické chování a nepřirozené dialogy, tempo děje zas s blížícím se koncem nekonečné a nudně animované souboje. Slabší tři hvědy a je dost možné, že bych šel ještě níž, kdybych si první zahrál hru. Samostatně však jde o dílo, které sice vyloženě nenudí, ale zítra už si jej nejspíš nebudu pamatovat. (08.02.2022)

Pro mě Ni no Kuni bylo takové Running sushi zvratů. Jako pohádka to nemá špatný základ, ale podle mě je toho na talíř naservírováno trochu moc, a tak nám na provázku vznikne těch uzlíků na rozmotání až trochu moc, resp. po rozvázání jednoho vzniknou další dva. Zamrzí nevyváženost twistů, kde některé jsou průhlednější co sklo a některé jsou přehnané až nesmyslné a šlo by se bez nich lehce obejít. Všeobecně to kazí docela důstojně nastolené tempo děje a brání pozvednutí celku na vyšší úroven; imerze ze zážitku nebyla nikdy konstantní a to je škoda. Nemůžu řict, že je to špatný; jako dítě bych si tento drobný nekonečný příběh užil. Ale neubráním se pocitu, že to mohlo být o tolik lepší, kdyby to bylo jednoduše jednodušší. (11.02.2020)