Komentáře uživatelů k filmu (1)

  • ripo

    Nový film vynikajícího francouzského režiséra Jean-Paul Le Chanoise může překvapit každého, kdo si vzpomene na poslední jeho film před čtyřmi lety u nás uvedený — „Adresát neznámý". Tam kritický pohled, tady — jakoby nezávazná hříčka lásky a bezstarostnosti, podmaňující svěžím a lehkým tónem. „Vidět Sicílii... a smát se," tak charakterisuje film francouzský propagační materiál, a celkem není tato charakteristika daleko od pravdy. Smích, dobrá pohoda, úsměvný, až shovívavý pohled na lidi, jejich slabůstky, radosti i sváry — skutečně vyznačují Chanoisův film jako jedny z nejvýraznějších znaků. Jako bys s plátna přímo dýchal ten čistý, volný vzduch „kouzelného měsstečka"... Ale tato rozdílnost „Adresáta" a „Kouzelného městečka" nás nemůže překvapit, uvědomíme-li si, oč v prvé řadě usiluje Le Chanois: o věrnou kresbu docela všedních lidí, postavených do neobvyklých situací. O vystižení a schválení, zkarikování nebo odsouzení jejich vztahů. A to se mu i tentokrát podařilo. Lucia Bosé , představitelka ošetřovatelky Terezy, žije dodnes ve vzpomínkách diváků ze dvou významných italských filmů, v nichž v obou sehrála hlavní role. A rozdílnost charakterů těchto dvou postav nám ukázala již i šíři jejího hereckého rejstříku. Ve filmu „Není míru pod olivami" se nám Lucia Bosé představila v postavě venkovského děvčete Laury, dcery chudého pastevce, poznamenané tvrdým životem, která je za nepřítomnosti svého snoubence zaslíbena bohatému ničemovi. Po tomto dramatu, zasazeném do drsného horského kraje střední Italie, Ciociarie, rodiště režiséra filmu Giuseppa De Santise, setkali jsme se s_Lucii Bosé znovu pod vedením téhož režiséra v příběhu z velkoměstského prostředí „Řím v 11 hodin", kde v řadě nezaměstnaných písařek, které se při hledání místa stanou obětí katastrofy, sehrála postavu dcery ze zámožné rodiny, jež dala přednost životu v chudobě po boku mladého umělce. V jiné sociální poloze sehrála pak Lucia Bosé další postavu dnešního římského děvčete, švadleny z luxusního módního salonu, ve filmu režiséra Luciana Emmera „Děvčata ze Španělského náměstí", který bude rovněž uveden do našich kin. Před půl druhým rokem ji pak nabídl mladý průbojný španělský režisér Juan Antonio Bardem hlavní roli v dramatu „Smrt cyklisty", španělském protějšku filmu Jiřího Krejčíka „Svědomí". V tomto psychologickém dramatu se nejenom dobře vžila do postavy ženy, pronásledované výčitkami svědomí, ale současně se znamenitě vpravila i v soukromém životě do španělského prostředí, v němž jako žena populárního madridského toreadora nalezla svůj druhý domov. Robert Lamoureux , představitel Roberta. Popularita francouzského herce a zpěváka Roberta Lamoureuxe se dlouho omezovala jen na okruh návštěvníků pařížských bulvárních scén a kabaretů, kde svými populárními monology a chansony získával sympatie především u žen. Dnes je Robert Lamoureux stejně populární ve Francii jako třeba v Sovětském svazu a všude tam, kde byl již uveden film „Otec, matka, služka a já", obrázek z rodinného prostředí prostých Pařížanů, mistrně zachycený zkušeným tvůrcem filmů tohoto žánru, režisérem Jean-Paul Le Chanoisem. Robert Lamoureux nezapomíná ve svých filmech na pařížské diváky, kterým vděčí s jevišť tamních divadel a kabaretů za svou popularitu. Vlastně již film „Otec, matka, služka a já" je jen rozvedením motivu populární písničky, kterou se jako zpěvák kdysi proslavil. V „Kouzelném městečku" se dovedl zase zavděčit svým divákům jedním ze svých kabaretních monologů, který je tu při jedné improvisované slavnosti rekreantů obratně začleněn do děje. Filmový přehled 13/1956(2.2.2010)