Svůdná krása

Zapoměňte na Novecento, tenhle film Bertolucci režijně nezvládnul, je bez jiskry, nápadu, točí se a zaplétá jako jojo. Všechno je tu jakési nepřípadné - topologie krajiny i tváře herečky, provařené chování postav a jejich vzájemné vztahy. A tak jediné řešení bylo dát si panáka a oddat se přitom vlasnínm myšlenkám... Bezostyšně reprodukuji synopsi recenzenta flanker.27: "Na začátku Lucy nechce dát a hledá otce. V průběhu filmu Lucy chce dát, ale neví komu a myslí, že našla otce. Na konci Lucy dá a najde otce." Je to sice poněkud cynické, ale pokud nešlo o to, pak už nešlo vůbec o nic... (19.10.2014)

Terapie krásou, kde je každý záběr zátiším hodným malířova zvěčnění, symfonie vjemů s kouzly okamžiků, které umí dát pocítit i vánek, melancholie v plném slunci před zjihlostí večerů a radostí nocí, smíření s odchodem i panenská dychtivost, tiché bohémské bakchanálie v jednom z nejpůvabnějších koutů světa - tak krásně může být jen v ráji... nebo v Bertolucciho filmu. Give me a reason to love you - jo, mám ho mít. (26.02.2014)

Možná už stárnu, ale mně se Stealing Beauty nezdálo ani trochu pomalé. Za celé ty téměř dvě hodiny filmu jsem se nenudila ani chvíli (což se mi u mnohem akčnějších trháků stává pravidelně). Ani linie - Lucy: komu dá a jestli vůbec - mi nakonec nepřišla tolik podstatná a musím přiznat, že její zakončení pro mně bylo trošku předvídatelným zklamáním, nicméně opakuji – za zásadní ji nepokládám. Snad se tenhle film líbí především lidem se sklony k bohémství – a tím nemám na mysli ono nahaté hromadné koupání a jiné orgie, ale spíš o poznání nevinnější radostné užívání si okamžiků života, přestože jim předchází a následuje je všední realita. Jinak samozřejmě záběry nádherné krajiny. Itálii nemám ráda a navíc nesnáším vedro, ale po shlédnutí tohoto filmu bych se do Toskánska či na nějaké podobné místo asi někdy chtěla podívat. Stealing Beauty se mi moc líbilo – po stránce obrazové, atmosférou, tím, jak dokonale zachycuje rozpoložení dívky na prahu nových poznání (ach ty přechodové rituály ;) a její vnímání světa i s veškerým očekáváním, naivitou a jistou čistotou. A to společenství přátel i kolemjdoucích, žijících v podivném souladu i v nedorozuměních, či naopak srozumění s nevyhnutelným a s různými slabostmi, mě naprosto uchvátilo. Nádherný film. (26.01.2009)

Velmi pěkný milý film, který nemá ani příliš nějaký vlastní děj a přesto mě vůbec nenudil. Co dokáže narušit jedna půvabná dívka, která přijede do poklidného Toskánska. Všichni muži okolo ní ji obdivují a milují jako by s nimi žila léta. A ona jen tak mimochodem chce najít svého neznámého otce, ale o tom film není. Je o kráse, která přímo dýchá z klidného prostředí italského venkova a Liv Tyler, která okouzlila celým svým nádherným tělem i svou nevinností. (29.08.2014)

Z nějakého důvodu řadím tenhle snímeček mezi své nejmilejší. Je to jeden z těch bezdějových filmů, kterým stačí jen atmosféra, aby divákovi učarovaly. U Stealing beauty mám téměř pocit, jako bych seděl na zahradě na vyřezávané lavičce, bosýma nohama čechral trávník a spolu s Jeanem Maraisem z povzdálí pozoroval ty malé bezvýznamné příběhy všech obyvatel onoho toskánského sídla.. prostě pohoda, jazz. Na příjemně namíchaném soundtracku zazní mj Portishead, Hoover, Hole .. a také časem ověřené goldies Niny Simone, Billy Holiday či Stevieho Wondera. (14.12.2007)