La Morte vivante

I přes kvalitativně poměrně rozporuplný začátek, který teatrálním vystupováním prvních tří obětí spadá někam do oblasti amatérských pokusů o horor, na mne La Morte vivante nakonec velice pozitivně zapůsobila a svým přesahem mi takřka vyrazila dech. Ač se to na první pohled nezdá, tohle je jeden z nejchytřejších hororů, s kterými jsem měl tu čest. Fór je v tom, že podobně jako v Les Raisins de la mort si i zde zlé stvoření částečně uvědomuje svou existenci a své skutky, což v závěru vede k zajímavému srovnání jeho činnosti s chováním dobrého stvoření, reprezentovaného milující sestrou, kterou pohání co? No láska přece. Horror movie of the year (31.05.2010)

Tento typ hororů moc nemusím. Atmosféru to má sice pořádnou, krvavé scény nejsou špatné, i když je jich dost málo, ale celé se to tak strašně pomalu vleče. Navíc se tu všichni chovají dost divně a logických chyb a blbostí je tu zase nespočet. I přesto jsem se ale nenudil a byl to poměrně příjemně strávený večer. 50% (06.10.2012)

"Krásna, no mŕtva blondína na francúzskom vidieku vstáva z hrobu a má veľký hlad po krvi. Brutálne zabije a vycicia všetko čo jej príde do cesty. Keď sa jej najlepšie priateľka z detstva dozvie, že je nažive, neváha a rýchlo beží za ňou na starobylý honosný zámok, ktorý patril rodine mŕtvolky. Keď uvidí Helene uvidí, čo tá spôsobila, paradoxne namiesto toho aby zavolala políciu, láka na zámok obete pre svoju mŕtvu kamarátku." Zvláštny to film, krvi si tu užije až až, trošku primitívne gore (ale nezabúdajme na rok výroby), nejaká tá lacná erotika, niektoré trápne herecké výkony, dosť veľa minút nudy a prerod krvilačnej príšery na milého ľudomila. To všetko ponúka táto francúzska klasika z osemdesiatych rokov. Nebudem ju preceňovať len kvôli tomu že je to eurohoror. Slabučký priemer... (17.01.2011)

Po naprosto úžasném a dechberoucím Rollinově horroru Grapes of Death (1978), na který jsem narazil čirou náhodou jsem si okamžitě ke skouknutí opatřil tento jeho další horror. Čekal jsem něco podobného, nakažená dívka či nějací další vidláci budou vraždit ve vesničce zdravé lidi ... No v obsahu a očekávání filmu jsem se trochu spletl ... Tento film je skutečně dost odlišný než Grapes of Death. Nejdříve na mne zaútočil typickou francouzskou atmosférou a přívalem brutality, krve a gore v takové míře, že jsem nervózně poposedl na kanapi a řekl jsem si .."Ten Rollin je fakt borec!!" Jenže pak se děj začal ubírat úplně jiným směrem ... a to v tom smyslu, že dívka, která oživla ve sklepení po své náhlé smrti se po úniku chemikálií vrací jako vypatlaná zombie - později v podstatě běžný upír a vraždí každého živáčka svými ostrými nehty, saje jeho krev a pojídá jeho maso ... Neuvěřitelně brutální nájezd vymrštil film okamžitě do oblasti těch nejlepších eurohorrorů, jaké jsem viděl, ale pak jako by začal stagnovat, protože s dívkou se setká její nevlastní sestra, kterou již tato oživlá mrtvolka zabít nedokáže, jelikož si byly od dětství velmi blízké. Jenže bez krve a bez lidského masa oživlá mrtvá kráska chřadne a chřadne a tak její "vydařenou sestřičku" nenapadne nic tradičnějšího, než jí do zámku vodit dívky a ženy pod různými záminkami a nechat je tam masakrovat ... Děj se znovu zhoupne a divák sleduje neuvěřitelně drastické a brutální masakrování žen v zámku, krev téměř teče proudem z obrazovky ... Jenomže nakonec dochází k dalšímu zvratu, že oživlé mrtvolce začne docházet kdo a co je, a začne přemýšlet, není z ní již pouhá tupá zombie, ale začne si uvědomovat, co se vlastně děje a co vlastně se svojí sestrou na lidech páchají ... A zde přichází poslední zvrat, který mne mírně zklamaného (...že se nejedná o klasickou "zombies-nakažení" řežnicinu...) naprosto uchvátil a celá myšlenka a výsledek filmu na mne neuvěřitelně zapůsobil. Závěrečná scéna je fakt ultra-brutálně nechutná, ale skrývá také úžasnou myšlenku, co se vlastně ve filmu děje, naráží na archetypy zla v člověku a mimo člověka, a zlo požírající samo sebe ..."Tak jako Mars požírá svoje děti ...". Prostě paráda a i když musím zmínit dosti nevydařené pokusy o herectví některých postav, brutalita, gore, násilí, krev, vnitřnosti, masky, napětí, atmosféra, nahota, erotika ... a úúúžasná myšlenka na konec, to vše mne znova naprosto rozstřelilo a opět dávám Rollinovi za jeho počin plný počet ... (07.01.2010)

Aby jste si nemysleli, že paranormální zombie romance jsou výmyslem třetího tisíciletí. Zde v lehce lesbickém hávu a osmdesátkové atmosféře. Snad by se to dalo přijmout i jako svérázná variace na Lovecraftova Vyděděnce. Problém trochu je, že kromě nahoty a krve pomalu není co hodnotit. Ten rozjezd v kryptě slíbí docela hodně, ale nakonec se na ten slib zapomene a spíše se rozjíždí vztahové zápletky. Ty naštěstí ale nejsou nijak srdíčkovsky přeslazené. 2,5* (03.01.2014)