Persona non grata
Hvor kragerne vender
Obsahy(1)
Návrat do rodného kraje nebývá lehký, zvlášť pokud jste v sedmnácti utekli z domova a pak jste ještě napsali knihu o tom, jak bylo vaše dětství strašné. Laura se kvůli svatbě svého bratra po dlouhých letech vrací z Kodaně domů na statek v Jutsku. Vrací se jako spisovatelka, bohémka, veganka a environmentalistka, s krátkými vlasy a s novým jménem Irina. Ale také se starým traumatem, jemuž bude muset naplno čelit, protože její bratr si bere právě onu ženu, která Lauru v mládí nejvíc šikanovala. (Letní filmová škola)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
No keď je toto komédia, tak to nás boh ochraňuj pred drámou. Inak šablónku, ktorú vieš zasadiť do hoc akej krajiny súčastného typu. Enviro agitka, žlté kvóty, divnoľudia, sedláci a bla bla bla, všetko toto tam je. Samozrejme traumy z detstva a celé je to veľmi pekne predvídateľné, keď tú šablónku poznáte. Bolo to našťastie aspoň trochu odľahčené, tak som vyšklbal len jednu kotletu. 2 z 5 ()
Nejaká spuchlina ostrihá dievčaťu vrkôčik, a to ju tak poznačí, že v sedemnástich odíde z vidlákova "do sveta". Tam zistí, že ak človek neseparuje odpad, nestravuje sa striktne vegánsky, nekamaráti sa aspoň s jedným černochom, jedným Áziatom, jedným Indiánom a neviem kým, a nemá "otvorený" vzťah, čo zhruba znamená, že môže chrápať s hocikým, tak je zabednený, xenofóbny, homofóbny, rasistický odľud, a asi ani nie je človek. Potom sa z nej stane akási podivná mužatka, hodiaca sa skôr do Werhmachtu ako na farmu. Lenže príde na svadbu bratovi, a až tam zistí, že si berie spuchlinu. Tak sa so spuchlinou pekne na farme pobijú v blate a všetko je v poriadku. A rozprávky je koniec. Možno som už osprostela, ale bolo to vtipné. ()
Bývalá heteráčka alebo niečo také sa vracia domov na dedinu a tam konfrontuje svoj „vyspelý svet“ s hnusne zaostalým, stredovekárskym. Jej vyspelý svet to je: Otvorený vzťah, teda mrdaj so všetkým bez záväzkov, plus pľuvanie na spoločnosť, ktorá je xenofóbna a hetero normatívna. Takéto slniečkárske bláboly sa tu opakujú v konverzačke, kde sa postupne zoznamujete s postavami, aby ste nakoniec prišli na to, že ste ich poznať ani nechceli a nepotrebovali. Dánske devy by mali ale žrať menej chipsov. Na ich svadobné šaty totiž treba tak 200 metrov štvorcových látky. ()
Překvapilo mě, že Laura netuší, koho si její bratr bere. Snad to má symbolizovat jak velké odcizení je mezi ní a rodinou. Takové, které vlastně sama chtěla, k čemuž stačil jeden zážitek z dětství, se kterým se dodnes nedokázala srovnat. To jaká je, je její obranou, formou terapie, zapomnění tím, že bude ve všech směrech "lepší" a hlavně naprosto odlišná, než její rodina, i kdyby to měla být pouhá póza. Ten střet dělá film zajímavějším, vůbec když přijede Lauřina posila Benjamin. Ale není to o něm, je to o srovnávání se s minulostí, což funguje na výbornou obzvlášť právě na svatbě. Z tohoto pohledu mi nevýrazný a pro severské filmy vlastně netypický závěr vůbec nevadil. Syrovost dohání detailní kamera a k ní padnoucí "trierovské" zrno, tady zřejmě nějaká inspirace byla. 75% ()
Tématicky je to vzorová dánská dramatická událost, v tomto případě ale s komediálními prvky. Ty se projeví v momentě, kdy hlavní postava, která se tu chová jak Gréta za Švédska začne všechny ty dánské vesničany z rodinné usedlosti pomlouvat a školit je. Třeba proč by neměli jíst maso. Pak ale dánský vidlák vrátí úder a dá tamní rovnováze opět řád. Škoda jen, že závěr nebyl trošku víc tragický. U Dánska je to skoro povinnost pro dobré filmové hodnocení. ()
Reklama