Jawaani Jaaneman

Námetovo síce žiadne terno, ale uznávam, že toto komediálne prevedenie na indicko-západný štýl bolo vcelku vydarené. Na moje prekvapenie tu chýbala tá populárna indická teatrálnosť (to je v podstate obrovské plus), a namiesto toho tu bola prítomná pomerne vydarená komediálna esencia. Už dávno som nevidel indický film s toľkými vtipnými dialógmi. Dej je pútavý, mierne klišovitý, ale napriek tomu má film spád a postavy človeka jednoducho dostanú. Asi sa nenájde nikto, kto by s postavou egomaniaka Jazza sympatizoval, ale tá postupná premena bola veľmi príjemná. Prekvapila mladučká Alaya Furniturewala, ktorá bola v úlohe Tie veľmi príjemným osviežením filmu. Mimochodom, svojim zjavom mi dosť pripomínala Janhvi Kapoor. Takže celkovo spokojnosť, viacmenej prekvapenie - a to takéto párty filmy moc nemusím... (15.04.2020)

Zcela pohodový a svěží příběh o stárnoucím playboyovi, který je zvyklý se pouze bavit a nic neřešit, tedy mimo sebe. Ke svému sobeckému já a tělu je naopak pozorný až až. Myslí si, že je mu stále dvacet let, realitu odmítá vidět, stejně jako následky svých činů. Zodpovědnost mu nic neříká, vázat se nehodlá, natož mít rodinu. To se však jednoho dne změní, když se setká s jednou mladou dívkou. Tato událost a všechny návaznosti k ní přidružené mu totálně obrátí život naruby ve všech ohledech. Bude tak muset projít zatěžkávací zkouškou svého charakteru, po které bude nezbytné změnit postoj k sobě, ke svému způsobu života, myšlení a smyslu toho, co je v životě opravdu důležité. Moc se mi líbilo samotné zpracování, které zbytečně nefilozofovalo s mravokárným podtextem, ale vtipnou a nenucenou formou, přitom s jasným poselstvím, ukazovalo, jak generační obměnu a s tím související projevy stárnutí, tak krásnou proměnu hlavního hrdiny. Kde hraje svůj prim síla a důležitost rodiny a dobrých lidí celkově. Navíc humor nebyl nijak pitvořivý, ale naopak jemný, citlivý a trefný. „Jazz“ (S. A. Khan) byl i přes svoji povahu vnitřně dobrák, jen mu to zatím nedocházelo. Potřeboval od života kapku popošťouchnout. Byl to takový potrhlý sympaťák a člověk se s ním zcela určitě nenudil. S. A. Khan hrál s přehledem a výborně, ostatně jako vždy. Velmi mile mě překvapila nová tvář A. Furniturewala. Takové jemné sluníčko a na další filmové setkání s ní se už nyní velice těším. Tabu zde měla jen malou roli, ale její Ananya určitě pobavila a připomněla tak všechny možné až nemožné mimózní hledače věčného míru a lásky. Hudba spíše příjemně dokreslovala příběh, než aby byla sama o sobě dominantní. Ovšem našel jsem si tam dvě výborné písně. První je novou verzí Ole Ole (Yeh Dillagi 1994). Sami poté můžete posoudit, jestli je nové vždy lepší (můj vítěz je zcela jasný - devadesátková). Kdo chce navíc vidět mladého Saifa, tak ať neváhá. Druhou je starší kousek Husn Hai Suhana (Coolie No. 1 1995) - to je ta, při které „Jazz“ trsá ve svém bytě. Hodnocení mířilo vysoko - od silné čtyřhvězdy, po slabší pětihvězdu. Musel jsem proto dát (jako vždy) na svůj vnitřní pocit. Ten mi říkal, že pouhé čtyři hvězdy jsou prostě málo, a že musím neochvějně směřovat o třídu výš. Je mi jasné, že se o žádné světové megadílo nejednalo, ale naprosto skvělým vyvážením všech nejcennějších a přitom různorodých ingrediencí se podařilo vytvořit vskutku kompaktní dílo, skvěle při sobě držící. Do mého vkusu se trefili přímo ukázkově. To nemohlo zůstat bez povšimnutí a mé až nadšené odezvy. (08.10.2020)

Myslím, že toto sa veľmi vydarilo, plagáty napovedajú poriadnu divočinu, ale v skutočnosti ide o veľmi pekný a citlivo aj keď vtipne natočený film o životných hodnotách, rodine a vzťahoch, proste o veciach na ktorých záleží. Toto sa Alimu podarilo. Alaya je veľmi zaujímavá osôbka a nenechala sa zahanbiť hereckým výkonom ani v porovnaní s takou hviezdou ako je Ali Saif Khan, chvíľami mi veľmi pripomínala Kajol. Malú postavu bláznivej Tiinej matky si zahrala Tabu. (08.04.2020)