Moucha v kufru

Nejdřív se na scéně objeví jeden idiot, pak druhej idiot. No a pak moucha zamčená v kufru…nutno podotknout, že moucha o velikosti samotného kufru. A děj od Mr. Oiza může začít. Vlastně klasika v jeho provedení. V tomto případě ale klasika, u které jsem se královsky bavil. Absurdní humor, který Vás mnohdy nerozesměje na poprvé, někdy někoho ani na podruhé. Musíte si jím prostoupit, asi jako u Wrong Cops. Ti dva týpci ty idioty ale hrají tak geniálně, že jim nevěříte, že takoví reálně nejsou. Jejich road trip francouzským přímořským prostředím pak nabírá obrátky a končí tak fantasticky důmyslně, že i u titulní melodie nebudete chtít, aby někdy skončila. (24.11.2022)

Byť jednoduchší je oslobodzujúce, ukazujú nám už celé roky filmy o kdejakých blbcoch. Manu a Jean-Gab sú ale v tejto zdanlivo prostej rovine aj zaujímavo vytvorené charaktery, jeden je Pán citoslovcí a druhý Majster cvičiteľ, čo aj obriu muchu naučí nosiť banány. Ich príbeh (kľudne by som si dal celý seriál alebo 12 pokračovaní) je neuveriteľne pohodová letná absurdita s nádychom surreálna a čiste 80´s no problemo štýle, po ktorej máte náramnú chuť ísť sa rozšupnúť za 8,50. A bude aj kafíčko! Pravdaže - najdôležitejšie a nadovšetko je mať k tomu - k čomukoľvek (vrátane sledovania tohoto filmu) - dobrého parťáka! (22.07.2021)

Nádherný. Čekal jsem něco ve stylu Drž hubu a dostal jsem to co jsem chtěl. V kině se moc nahlas nesměju, ale tady mi to párkrát ulítlo. Pokud nemáte rádi originály jinak než v angličtině tak tady doporučuji to risknout. Huhlavej přízvuk Manua je boží. 5/5 a po dlouhé době kvalitní nonsence film. Ty bejku! (20.09.2021)

Dle mého, i přes název filmu, se jedná o autorův jeden z umírněnějších filmů. Ve kterém nečekejte žádné surrealistické výjevy či konce, ale příjemnou absurdní jednohubku se skvělými herci a feel good atmosférou. Krátká stopáž filmu pomáhá a i přes to že mám nejradši autorovy ujetější filmy tak jsem si tuhle taškařici s roztomilou mouchou užil na sto procent (19.07.2021)

Malomyslná banalita v kolizi s hurónskou absurditou, od normálního středu hnutá značně do leva (nemyslím politického) a lehce nahoru. Jestli má surrealistická perspektiva nějakou (byť mizernou) šanci na přežití v tomto století, tak to bude někde ve směru kudy si cestičku prošlapává Quentin Dupieux (aneb QD je nový Luis Buñuel). (01.04.2023)