Muž z Aranu

Nejnapínavější film, co jsem za poslední dobu viděl :-) (13.12.2009)

Postupy němého filmu jsou ještě hodně znatelné (vč. Flahertyho metody), zvuková stopa včetně hudebního doprovodu byly do filmu zakomponovány dodatečně. A i když je film složen výhradně z inscenovaných obrazů (v odborné sféře se hovoří o tzv. promyšleném dokumentární filmu, v konkrétním Flahertyho případě také o dokumentárním naturalismu), stále se jedná o velmi silnou výpověď o životě kdesi na Aranských ostrovech, v zapadlém koutu Evropy západně od pobřeží Irska. (01.02.2010)

Mussoliniho pohár (09.12.2005)

Rozmýšlel jsem se nad 4 a 3,5, ale zvolil jsem čtvero... o dvacet let později od Nanuka a Flahertyho mistrovství dostoupilo praktického vrcholu. Střih a kompozice, člověk a příroda, výborně zvládnuto na úkor narace, která v Muži z Aranu prakticky není. To co stihne v Nanukovi Flaherty předložit divákovi ve vyprávění, věnuje zde živelným záběrům rozbouřeného oceánu a kamenných břehů... na jejich okraji stojí téměř nahý člověk. Pokud jste předtím dostatečně nespali, některé pasáže můžou být proto značně lyrické, možná až k usnutí. (jde z části o hraný dokument, což je pro R.J. F. tvorbu typické, stylizace původních obyvatel do rolí předchozích generací v prvku použití archaických nástrojů, dále občasné uvrhávání svých "herců" do nebezpečných exteriérů - viz. rozbouřené moře atd.) Nanuk pro mne ale v souboji s Aranem vítězí. (06.03.2007)

Co na tom, že si nerozumím s Flahertym protěžovaným žánrem inscenovaného dokumentu, on si s ním tentokrát nerozumí ani sám Flaherty. Je to zejména v postprodukci přidanou zvukovou stopou, která se obzvlášť v dialozích vzdává přesnější synchronizace s obrazem. Z hlediska střihu je film také poměrně primitivní, scéna s chlapcem hledícího na žraloka pod hladinou mi svou nechtěnou průhledností připomněla Kulešovy experimenty. Flaherty se stylisticky zapomněl kdesi u Nanuka. Buñuelova podobným tématem se zabývající Země bez chleba je lepší, a co je důležitější, podstatně kratší. (24.03.2013)