Obsahy(1)
Noční New York a jedna z jeho ikon, pulsující Times Square ozářené tisíci světel, jako jeviště mikro dramatu, střetu dvou pouličních performerů. (J.Connor)
Recenze (5)
Po tom, čo Safdieovci v roku 2019 perfektne Adama Sandlera režírovali v Uncut Games, vybrali sa o rok neskôr všetci traja spoločne do večerného, veľmi atmosférického New Yorku. Scenár to naozaj skôr nemá, než má a vlastne ani neviem, čo tým zúčastnení páni chceli povedať, ale treba vždy niečo chcieť povedať? Absencia myšlienok (hoci úplne o ničom to nie je, ako do istej miery realistický konkurenčný súboj dvoch pouličných artistov to nie je od veci, ale radšej by som si to pozrel ako veľmi ponurú, temnú a tiesnivú celovečernú drámu, než ako takýto kraťas) by mi nevadila. Čo mi vadilo, to je skôr to, že sa režiséri hlbšie neponorili do atmosféry a sú predsa len troška povrchní. ()
Postradam v tom smysl. Dnas krome zabiti casu tvurcu? Nenasel jsem tam moc zajimavych veci. Ani moc te NY atmosfery, kterou se tvurci zaklinaji, tam neni na sedm minut. ()
Sedmiminutová atmosféra podvečerního New Yorku. Nic víc, nic míň. Příběh tento kraťas totiž postrádá, nelze jej brát ani jako nakouknutí do branže pouličních umělců, nebo snad dokonce, jak napovídá název, jejich souboj. Jako pěkně natočený a ozvučený skok do ulic New Yorku ok, ale přeci jen jsem od nyní už zaběhlých tvůrců očekával nějakou pointu, zvrat... prostě něco navíc, co nakonec nepřišlo. ()
Dvaja zúfali pouliční zabávači, kde Zlatý nemôže zniesť cez svoje trápenia Strieborného, ktorý mu robí konkurenciu, a tak ho z Times Square vyhodí. Zdá sa, že je to o ničom, ale myšlienka tam je - každý z nás sa ako Zlatý v živote zachoval alebo pozná niekoho, kto sa tak správa. Zaujímavo natočené a ako kraťas dosť fajn. ()
Ne, není to souboj Silvermana s Goldmanem, je to souboj dvou proti sobě štvaných chudáků, a není to žádné okrajové mikrodrama, ale synekdochické a anekdotické postižení hlavního problému naší doby a společnosti a také naší sebereflexe. **** Docela tápu, proč komentujícím (a zřejmě i většině nízko hodnotících) uniká pointa, obsah a smysl toho, co sledovali? Jakápak atmosféra večerního New Yorku? To se tak snadno necháme opít distribučním (komerčním) textíkem, a když pak ve filmu nevidíme slibovaný pulzující noční život na Times Square, nejsme schopni (ochotni) vidět ani nic jiného? **** Film je hořkou sociální kritikou společnosti, jež nutí obyčejné lidi chovat se stále nelidštěji, nedůstojněji a nesmyslněji, vyprázdněněji, vůči sobě i sobě navzájem, čím dál nezodpovědněji vůči hůdnotě vlastního života. **** Film nám v syrové zkratce dvou „performerů“, v podstatě ale „lepších žebráků“ bez kouska cti, předvádí, co NY doopravdy je. Dehumanizaci a pokleslost dvou chlápků, kteří si ještě s falešnou hrdostí předstírají, že nejsou úplně na dně, že se o něco snaží a něco dělají, a že to (nedůstojné natírání se barvou a opičkování pro prchavé pobavení kolemjdoucích a především pro hrsti drobných, které z nich vypadnou) snad jeden umí líp než druhý, a jako dva zbídačelí vychrtlí kohouti se vyprseně perou o svoje nevalné smetiště. **** Díváme se na samu obnaženou trapnost lidského jsoucna, jež z NY z minulých lepších časů, z oslavných filmů, turistických brožur a reklamních webů stírá falešný pel, jako se před zrcadlem smývá z unavené kůže pozlátkový sprej. **** Krátká skeč nám otáčí pohled k trapnému a dehonestujícímu živobytí v upadajícím turismo-show-businessu, pod jhem ekonomického/existenčního tlaku, jež charakterově i fyzicky křiví dva utahané chlápky, kteří by si jinak, ve vstřícněji a lidštěji organizované společnosti, mohli v pohodě rozumět a pracovat spolu svorně a v dobré pohodě na něčem, co by je naplňovalo smyslem a úctou, nebýt korporátů, které vždycky všechno vyprodukují levněji a dodají dřív. A člověku, jehož zušlechťování a práce na sobě ěse korporátu nevyplácí, nezbývá než nedůstojně živořit, třeba v tak zbytečné a zmarňující "živnosti", jakou je tohle sebeumrtvování, předstírání neživé existence sochy ze zlata či stříbra a otravování turistů o drobné – a ještě se o to sporné korýtko bát a prát se stejně utahanou a zoufalou „konkurencí“. Dnešní korporátně-politické motto Rozeštvi, izoluj, diktuj, vyčerpávej, odkopávej, přehlížej a ignoruj, ignoruj, ignoruj“ se tu v dopadu na své oběti předvádí ve své ryzí ošklivé podobě. A vyloženě sarkastický je pak fakt, že tu vlastní chudobu, uštvanost a ponížení pro pár vydělaných dolarů symbolicky předvádějí muži natření barvami drahých kovů, leskem blahobytu. Ne, není to souboj Silvermana s Goldmanem, je to souboj dvou proti sobě štvaných chudáků. **** Co všechno nás naše globální i lokální ponižující ekonomicko-sociální nastavení ještě donutí dělat pro peníze, a co kvůli tomu nedělat, a co z toho všeho a jak dlouho ještě si nepřipouštět? Když uvážíte, kolik lidí tenhle film, potažmo celou sociálněkritickou linku v tvorbě bratří Safdiů, jíž je konzistentně platnou součástí, v plné nahotě odmítá pochopit a ocenit...*~ () (méně) (více)