Režie:
Petr SchulhoffScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustVOD (1)
Obsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(více)Recenze (245)
Legendárny kraťas, ktorý je určený ku konzumácií čohokoľvek a u ktorého príde vlastne najviac zaujímavý vývoj kariéry režiséra. V roku 1966 natočil najlepšiu československú detektívku a zároveň jeden z najlepších československých filmov, a to Vrah skrývá tvář. A od roku 1974 prepol na komediálny žáner a začal chrliť rodinné skopičiny typu Hodíme se k sobě, miláčku...?, Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“, „Já už budu hodný, dědečku!“, Co je doma, to se počítá, pánové..., Příště budeme chytřejší, staroušku! ()
Velice příjemné černobíle pokoukání na souboj jedlíků, tedy Menšík vs. Bernardýn. Ještě že se tvůrci rozhodli pro 25 minutovou stopáž, neboť při klasické filmové délce by film nabídl nepochybně spoustu vaty. Takhle se jedná o vyvážené a nenudící dílko, které si jednou do roka při repríze v televizi rád pustím. ()
Bohouš patří ke klasice československé a posléze i české televizní silvestrovské zábavy. Televize ho dávají opakovaně každý rok a drtivá většina diváků na něj nedá dopustit. Mě samotného dlouho míjel. Když jsem si ho konečně pustil, řekl jsem si fajn zábava, ale zase žádný zázrak a dal mu tři hvězdy. Pro napsání komentáře jsem si jej zopakoval, jestli jsem hodnocení přeci jen nepodcenil. Nepřijde mi to a stále mu nechám tři hvězdy za fajn zábavu. Ten kultovní status u mě zkrátka nemá a žádný sentiment ani nostalgie se nekoná. To jsou dle mě hlavní příčiny lehkého nadhodnocení. Ač mám Menšíka se Sovákem velmi rád, tak si myslím, že tohle je v jejich tvorbě průměrný kraťas a mají hodně podobných a taky hodně lepších věcí. Bohouš ale rozhodně špatný není. Pokud ho ještě někdo neviděl, ať to napraví. Jen jej nepotřebuju vidět stále dokola každý rok. ()
Kdyby mě někdo řekl, že to hle je jeden z nejlepších krátkých filmů před podíváním, tak bych mu určitě nevěřil, ale je to tak. Jedná se o velkou srandu, kde hlavní roli hraje opravdu pes Bohouš. Nevěřil jsem, že by jej Menšík mohl překonat, ale opravdu se tak stalo a jsem rád, že jsem tento film mohl vidět. ()
Mám tušení, že dnes už by se Bohouše kvůli ochráncům zvířat nepodařilo natočit (takhle nacpávat nebohého psa lidskou krmí a napájet alkoholem k tomu!?!). Každopádně se podle mě jedná o milou úsměvnou klasiku, u které nepřekvapí, když se každý rok znovu a znovu objevuje v televizním programu silvestrovského dne. A kdyby se náhodou neobjevila, chyběla by. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Na konci filmu nechce Bohouš zjesť kúsok chleba - kedže mimo natáčania ho vždy zjedol, museli filmári ten kúsok natrieť benzínom. (kosticka7)
- Veškeré náklady včetně honorářů vyšly na necelých 10 000 Kč. (alonsanfan)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
Reklama