Bohouš

Epizóda z horskej chaty. Dejom pripomenula súťaž v jedení pudingov s piškótami, ako súčasť hier malých iskričiek*) na základnej škole. Vymysleli ju naše fešné pionierske vedúce*). Víťazom sa stal ten, kto zjedol najvác. Slabšie kusy počas súboja o prvenstvo plakali alebo grcali, no iní dospeli k víťazstvu. Aj Bohouš má nečakaného víťaza. A aj druhú aj tretiu pointu. Nekomplikovaná  poviedka s tromi postavami, bernardínom a trocha prízemným humorom. Rozvíja tradičné stávkovanie o čosi a jemne drukuje lačnej pažravosti. *) iskričky a pionieri - tak sa označovali malí chlapci a dievčatá na základnej škole (od 6- do 15 rokov) v časoch socialistického režimu v Česko-Slovensku v rokoch 1949-1990. Sľub iskry: Domovina moja krásna sľubujem ti v tento deň, že ja tvoja iskra jasná, tebe k sláve vyrastiem. Zákony iskier: Iskra hovorí pravdu. Iskra chce veľa vedieť a poznať. Iskra rada cvičí, spieva, kreslí, hrá sa. Iskra je pracovitá a pomáha rodičom. Iskra chce byť pionierom. - Poznámka k poznámke - veď tie zákony iskričiek sú neny zlé aj dnes, teda možno až na ten posledný, o vôli byť pionérom. (20.12.2021)

Zajímavé, že na to, jak tady všichni píší, že to znají ze silvestrovských programů, tak já to doteď nikdy neviděla. Je sice fakt, že posledních 8 let se na televizi na Silvestra nedívám, ale ani předtím jsem na tento skvost nikdy nenarazila. Sovák a Menšík byli páni herci a tady spolu s Bohoušem vytváří humorné trio. Ačkoliv jde o naprostou blbost, tak to neskutečně pobaví. "Tohle není Bohoušek, to je kredenc." K vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=ORcl687smnI (29.11.2013)

Legendárny kraťas, ktorý je určený ku konzumácií čohokoľvek a u ktorého príde vlastne najviac zaujímavý vývoj kariéry režiséra. V roku 1966 natočil najlepšiu československú detektívku a zároveň jeden z najlepších československých filmov, a to Vrah skrývá tvář. A od roku 1974 prepol na komediálny žáner a začal chrliť rodinné skopičiny typu Hodíme se k sobě, miláčku...?, Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“, „Já už budu hodný, dědečku!“, Co je doma, to se počítá, pánové..., Příště budeme chytřejší, staroušku! (24.10.2023)

"Já mám hlad jako bernardýn." Letitá klasika a porce poctivé zábavy s jednoduchým dějem. Sázka o jídlo v hereckém představení našich velikánů Sováka s Menšíkem. S Bohoušem u stolu by nechtěl závodit asi nikdo. A víte kdo v tomhle filmu "...výhradně fandí fotbalovému klubu Glasgow?"  9/10 (01.01.2023)

Tak jsem konečně viděl Bohouše ! Neoznamuji vám tím setkání s mým kamarádem, ale touto zprávou sděluji, že jsem shlédl legendární československou komedii s tímto jednoduchým názvem, která byla natočena již roku 1968, tedy ještě předtím, než jsem se narodil. Ačkoliv se černobílá komedie o délce pouhých 25 minut vysílala hlavně v československé televizi nesčetněkrát a to hlavně na Silvestra, úspěšně se mi vyhýbala. Inu, když jsem byl mladý, měl jsem jiné zájmy, než se dívat na starou komedii v TV a s přibývajícím věkem pro změnu opadal zájem o slavení posledního dne v roce litry alkoholu. Pravda, sice jsem seděl doma častokrát před televizní obrazovkou, ale že bych se na Bohouše podíval ? Upřímně mne to ani nenapadlo. Až teď v lednu, jsem na tuto komedii narazil v nabídce ČT a tak jsem oblíbený film s minimem herců shlédl během oběda. Hlavním hrdinou byl správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák), který očekával příjezd početného zájezdu turistů, což mu přidělalo starosti. Vaření jídel nestíhal a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si začala balit kufry. S Bohoušem už na chatě nechtěla zůstat ani minutu. Vzápětí jsme se dozvěděli, že Bohouš byl Randův obrovský bernardýn, který odmítal respektovat Miluščino soukromí. Pokojská tedy odešla pryč, když se v chatě objevil první host (Vladimír Menšík), který měl hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním vzápětí uzavřel bizarní sázku. Pokud host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. A tak začal správce nosit jeden talíř za druhým a pes i host se do několika druhů s chutí pustili. Vhod přišla i becherovka a nutno poznamenat, že oba museli jíst to stejné jídlo, takže souboj byl férový. Do konce zbývalo pouze pár minut a já byl zvědavý, jak to celé dopadne. Ovšem jako vždy si výsledky závěru filmu už nechám pro sebe, abych vás nepřipravil o potencionální zážitek. Mohu už jen prozradit, že hlavní náplní legendárného snímku byl ironický humor a poměrně jednoduchá, leč velmi netradiční zápletka. Když jsem dojedl, skončil i film a já musel konstatovat, že se musel divákům kdysi strašně moc líbit. Zřejmě proto jej televizní stanice tak často vysílaly, ale i když já osobně mám staré filmy rád, nebyl jsem z Bohouše utržený ze řetězu. Na druhou stranu se mi líbil zmíněný druh humoru a výkony obou vynikajících herců Menšíka a Sováka. V mém hodnocení jsem se snažil vzít v potaz všechny zmíněné faktory a vyšlo mi ….Suma sumárum, černobílá komedie Bohouš ode mne získal tři bernardýnské hvězdy ***. (09.01.2023)