Reklama

Reklama

Neviditelná

(festivalový název)
Dokumentární
Slovensko, 2020, 87 min

Melody vstupuje do filmu tak ako vstúpila do nakrúcania. Nečakane a zrazu. Stojí pred nami plná emócií, s odhodlaním poraziť svoju bolesť. Cez svoje umenie stelesňuje všetko, čo pri pôrode zažila a do hĺbky odhaľuje svoju traumu z pôrodu. Vďaka jej úprimnosti a pohľadu expertky Penny Simkin rozumieme Stelle, ktorá nedokázala uniesť bolesť z pôrodu a zažalovala nemocnicu. Kaskáda udalostí, ktoré sa jej pri pôrode v nemocnici stali, znejú ako nemožný príbeh. A predsa sa stali. Cez pôrody ďalších žien sa nám otvára možnosť zažiť pôrodný proces, preniknúť do systému zdravotníctva a vytvoriť si vlastný názor. (CinemArt SK)

(více)

Videa (1)

Recenze (8)

l.enik.c 

všechny recenze uživatele

Mám pocit, že marhoul viděla úplně jiný dokument než já. Nebo má jen své tunelové vidění, přes které nejede vlak a nechce vidět nic jiného než své zažíté názory, byť třeba založené na vlastní zkušenosti. A rozhodla se je prezentovat zrovna zde, i když s dokumentem skoro vůbec nesouvisí. Snad se tedy dokument nemine takto účinkem i u dalších diváků. V dokumentu nepadlo ani slovo o domácích porodech, naopak, jednalo se právě o ženy, které si zvolili rodit v porodnici, ať už z jakéhokoliv důvodu. Jen si zaslouží trochu důstojného a lidského zacházení, na které má snad právo úplně každý člověk, ať muž či žena, v každé životní situaci. Kdyby se chovala prodavačka v obchodě nebo číšník v restauraci takovým způsobem, jako se choval zdravotnický personál (a bohužel vlastně i manžel) k paní Pavlíkové, tak si to asi hned tak někdo nenechá líbit, ale jenom proto, že je to porodní asistentka, může se k vám chovat jako ke kusu hadru? To je přece směšné. Nepatřím k těm tzv. ezo-bio-acojávímcovšechno ženám, které neuznávají moderní modecínu včetně medikamentů, proto jsem byla z dokumentu velmi mile překvapena, že ani nic takového nepředkládá a nesnaží se vnutit, jen poukazuje na to, že spousta zásahů do integrity ženy v průběhu porodu jsou zbytečné, a to i z pohledu samotných lékařů, protože jinak by od nich přece neustupovali. A nebo jsou snad české a slovenské rodičky jiné než ty dánské, rakouské a americké? Nemyslím si. Dle diskuze s režisérkou v rámci festivalu Jeden svět, kde byl dokument uveden, má s dokumentem ještě velké plány, které by měly sloužit k osvětě nejen zdravotnického personálu, ale i dalších profesí a to včetně justice, protože to, co zaznělo v dokumentu jako odůvodnění soudu k zamítnutí žaloby paní Stelly je naprosto neskutečné. Za mě tedy velmi prospěšný počin, jakožto nástřel k tomu, aby se o podobných věcech více mluvilo a snad se dočkáme toho, že budoucí generace budou takové historky znát jen jako hrůzné příběhy historie. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Režisérka filmu v diskusii hovorí, že žena by v priebehu pôrodu a pred ním mala mať jasné právo vysloviť súhlas alebo nesúhlas vysloviť s každým navrhovaným postupom lekára a zdravotníckeho personálu. S tým sa dá len súhlasiť. Avšak pri jasne formulovanom A potom treba povedať aj B. A to B je rovnako jednoznačné a logické. Ak teda rodička nesúhlasí s navrhovaným postupom lekára, je úplne samozrejmé, že následne berie na seba plnú zodpovednosť za prípadné zdravotné poškodenie seba, dieťaťa, či prípadné úmrtie. A taktiež za liečenie prípadných negatívnych následkov. Zdravotnícky personál po nesúhlase musí byť zbavený akejkoľvek trestnoprávnej či hmotnej zodpovednosti za stav rodičky a jej dieťaťa po jej odmietnutí postupov, ktoré navrhne lekár. Stačí len doplniť príslušnú legislatívu a potenciálne traumatizované rodičky môžu následne odmietať čo len chcú. Isteže, na empatickom prístupe k pacientom je čo zlepšovať, tam s dokumentom súhlasím. Spochybňovanie súdneho rozhodnutia v komentároch je mimo misu. Neodcitovalo sa celé, len kratučká časť ústneho odôvodnenia. A koniec koncov: veď existuje aj niečo ako opravný prostriedok. Dokonca viacero. V dokumente o tom, či a ako ich žalujúca rodička využila, neodznelo ani ň. Celkove súhlasím s otvorením diskusie na tému post traumatického stresového popôrodného syndrómu. Ale nech sa pri tom citlivo a racionálne položí na obe misky váh. Na jednej strane sloboda pri informovanom súhlase, či nesúhlase ženy s navrhovaným úkonom, na druhej strane s tým súvisiaca otázka osobnej zodpovednosti za dôsledky odmietnutia lekárskych návrhov a postupov. A tiež otázky finančné, súvisiace aj s dobudovaním naozaj kvalitných pôrodníc, s dostatkom priestoru, zdravotníckeho personálu, posilnenia výučby prístupu lekárov a sestričiek k pacientovi. Nuž a zváženia priority, čo je dôležitejšie - počet zdravo narodených alebo voľnosť ženy pri rozhodovaní, ako porodiť. ()

Reklama

Suzai 

všechny recenze uživatele

Nesmierne potrebný film v našich končinách, keďže v pôrodníctve značne zaostávame za civilizovanými krajinami, nie síce v štatistikách mŕtvych detí, tam sme podobne skvelí ako západ, ale zato v počte traumatizovaných žien a oddelených detí, čo samozrejme v SR nikoho nezaujíma. Aj teraz v dobe kovidovej sa ako prvé odrezali rodiace matky od sprevádzajúcich (rovná sa podporujúcich) osôb, prípadne sa novonarodené deti s ľahkosťou separovali od svojich matiek, kvôli nútenej bezpečnosti, o ktorej rozhodne niekto iný, emočne nezúčastnený a ktorá je v rozpore s odporúčaniami WHO... Práve v pôrodníctve sa krásne zrkadlí, ako silno zaostávame za demokratickými západnými krajinami (ktoré v dokumente zastupuje Dánsko), kde ženské práva a ľudské práva narodených detí nie sú len prázdny pojem a nie sú v takej miere prehliadané a ignorované. Pozostatky totalitných režimov sú v našich ľuďoch zakorenené v DNA. Hlboko súcitím s traumatizovanými ženami, ktoré otvorene rozprávajú o svojich zlých skúsenostiach. . Dám krk na to, že generácie po nás sa budú s hrôzou učiť o niektorých praktikách v pôrodníctve, aj keď zničujúce komentáre vyhorených a nezaplatených pôrodných asistentiek či niektorých doktorov s praktikami z minulého storočia zostávajú nezaznamenané v učebniciach. Ja osobne som za lepším pôrodom vycestovala a navždy budem vďačná láskavému primárovi jednej moravskej pôrodnice ako aj mladému doktorovi, ktorý nemal problém kľačať pri narodení môjho syna na kolenách kvôli mojej polohe ležmo na žinenke na zemi. Aj preto viem, že sa dá aj inak, lepšie. ()

tereez 

všechny recenze uživatele

Spoilerovat se u dokumentů může, ne?___ Žena z ČR: "Oni se chovali, jako když tam nejsem. Tak jako na mně něco dělali, ale jako bych byla jenom nějaký mrtvý tělo, z kterýho mi potřebujou vyndat dítě"....Dula ze zahraničí: "Velmi jasně si uvědomujete, co vám udělali. Říkáme tomu mentální porážka. Když je někdo v procesu porodu, a děje se toho strašně moc, snažíte se bojovat, ale pak už nemůžete, je to moc bolestivé. Jenže oni pokračují, dokud vás nezlomí." Přesně vystižené od obou, díky za to. ______________________ Zrzavá ochechule: "Netlačte, netlačte, dýchejte jak vám říkám netlačte!!" - žena "omylem" navzdory ochechuli porodí ve stoje a ne na koze, protože gravitace tvl, a ochechule má radost z alternativního porodu. Poté stříká studenou vodu na čerstvá poporodní poranění a střídavě s lékařem, zašívajícím poranění, mluví k rodičce: "Obě dvě ruce na miminko! Nic teď neděláme. To vás ani nemůže bolet. Jen vás myjeme. Ale teď jsem byl na stehně a vy se svíjíte bolestí. Ježišmarja nemůžeme předehřívat vodu kvůli Pavlíkové! Zkuste se trošku zpacifikovat ženo!! My jsme s vámi měli božskou trpělivost. Držte to miminko nebo vám ho vezmu!" (manžel natahuje ruku, naznačuje, že ženu uhodí a přisadí si "Nevymýšlaj nebo...co jsi, jak děcka doma?!") ______________________ Nechápu, jak v tomhle můžeme v 21. století existovat a ta bezmoc, že s tím jako jednotlivec nic nezmůžu - a to ani u soudu, je příšerná. Je mi moc líto těch, které tohle zacházení zažily, zažívají a bohužel budou zažívat. Sama jsem si z Motola odnesla takové trauma, že jsem byla schopná se na budovu nemocnice podívat až po roce. Prvních pár měsíců si navíc nepamatuji ani tak dítě, jako spíš to, že jsem po nocích nemohla spát a musela si v duchu pořád přehrávat situace, které byly za hranou etiky i práva. Jsem ráda, že tenhle dokument existuje a jdu si najít více věcí od paní Simkin, je skvělá. ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

...když vidím tohle, zcela vážně přemítám, jak je možné, že se lidstvo dožilo jednadvacátého století. Zároveň bych se, když použiji ironii a nadsázku, podepsala pod zvýšení kvót na rozšíření množství psychiatrických ambulancí, nejlépe na jednu až dvě ke každému obchodu s potravinami, možná bych se i podepsala pod automatickou distribuci antidepresiv a sedativ vodovodem do každé ratolest očekávající rodiny, vyjmula bych jen rodiny, v nichž racionálně uvažující žena pochopila, že náš zdravotnický systém je světlo v tunelu, které sice v její chvíli může vytáčet, ale stále je tady od toho, aby jí pomohl, aby novorozence v případě komplikací zachránil, aby veškerá rizika minimalizoval, přičemž ani v nemocnici to nemusí dopadnout na sto procent. Kohoutek s medikamenty bych zastavila pouze pod notářsky ověřeným podpisem, a písemnou přísahou, že rodička nepřitáhne do porodnice ani dulu, ani načmáraný porodní plán. Toto vše by výrazně ulehčilo jak průběh porodu, tak práci všem mým drahým kolegům a kolegyním. Současný trend nasazování psích hlav porodním asistentkám a porodníkům je vrchol neúcty, jež rozvedu názorně v závěru tohoto elaborátu. Zdravé dítě je důležitější, než nastřižená hráz, použití kleští, podpora porodu oxytocinem, či stres z toho, že si to úzkostná matka malovala jinak. Zároveň možnost epidurální anestezie porody ženám výrazně odlehčila a ani kajzr ve spinále není nic, co by žena nemohla přežít. A že to všechno bolí? Ano, bolí! Překvapení. A ono to dokonce bolí tak, že není prostor na kraviny a řešení nepodstatných blbostí, jak se kdo na nás zatvářil. A nenechte se zmást, slušné chování preferuji a nezastávám názor, že ženy kdysi rodily na poli a dalo se. Pokrok vítám, navíc s radostí kvituji, že je výrazný. Cituji jednoho otce z dokumentu (ano, vidíš dobře, otce. No takový borok, co má potřebu nám to všechno vysvětlit, čili přátelé zdravotníci a odborníci, směle do toho, to se čelem proťukáte až do hypothalamu..): "Všechny přání matky jsou lifrovány do jednoho úzkýho kanálu JAKOBY až fašizujícího kanálu, prostě tý JAKOBY medicínský cesty, že jo..., to mi přijde strašně JAKOBY totalitní. ...Porodnice nejsou schopny splnit všechny přání žen...atd.atd." vykládal na dece u vody tento "jakobyfašizujícítunel". Inu ano. Porodnice nejsou stoprocentně povinné a nastavené, aby plnily rodičkám veškeré zrovna trendy hovadiny, které kde kterou napadnou. Jsou to profesionální pracoviště, s pečlivě vypracovanými standardy a stěžovat si můžete v případě, že se někdo chová nevhodně či dospějete k názoru, že došlo k zanedbání odborné péče. Za příplatek si můžete zajistit nadstandardní služby dle každé jedné porodnice a pokud se vám nelíbí, prosím, stačí si vrazit klacek mezi zuby a začít tlačit v domácím prostředí. Tady bych ale ošetřila zákony, poněvadž v případě úmrtí a poškození plodu bych tyhle sobecké rárohy hnala před soudy za úmyslné ublížení na zdraví, se soudně nařízenou psychiatrickou léčbou. Pochopitelně veškerou následnou zdravotní péči i s výjezdem záchranky hradit v plné výši. Naše zdravotnictví je na vysoké odborné úrovni, je dostupné všem, přičemž je v drtivé většině zdarma. Manýry, které některé dnešní matky mají, jsou skutečně za čáru a porodní asistentkou bych v současnosti nechtěla být ani náhodou. Otravovat se k veškeré té práci ještě s internetem zblblýma egoistickýma hysterkama, které mají plnou pusu práv na kdejakou ohromně důležitou blbovinu, nohy jim na kozu nezvedneš ani za boha, ale můžeš se mrknout, kterak sežvýkají placentu.., je fakt chuť. Zdraví vás matka dvou dětí, přičemž nebýt pohotové, dokonce mezioborové lékařské pomoci, nežije ani jedno z nich. U prvního porodu dokonce ani já. Tímto děkuji svým zachráncům, že mě úspěšně kardiopulmonálně zresuscitovali, děkuji za adrenalin, kyslík, transky z vitální indikace a zároveň blahořečím vynálezu zvaném NovoSeven, který po podání několika (nemálo) ampulí zahnal patálii, která se skrývá pod zkratkou DIC a světe div se, statisticky se nejčastěji rozvíjí u porodů a můžete si ji zjednodušeně představit jako vstupenku na lodičku, kterou vás sveze Charón. Nebo jako cedník ze kterého crčí takovéto červené, co máme někteří vyvolení modré. V mém případě Charón musel zaveslovat zpětný chod, přičemž se jednou nohou odrazil od druhého břehu. Takže vážené domarodičky, bankokojičky všeznalé, ne, NovoSeven na kompostu, ani za pecí nenajdete. Ani na biopolíčku ho nevypěstujete. Ani si ho domů tajně nenakoupíte, ani nevykváskujete, ani vám ho nepřinese kaskadérská porodní bába, která je natolik šílená, že vás doma za prachy odrodí. Je to živá voda, zázrak, který vymysleli moudří vědci z oblasti výzkumu proto, aby lidé neumírali na vykrvácení a není k mání jen tak. Žába, která sedí na lékárničce ho vydává pouze v případech nejzávažnějších, kdy se už zachraňuje prioritně místo plodu jenom matka. Pochopitelně děkuji i medicínským mágům, kteří mi doslova vypiplali po několika měsících obě děti. A vy, jež toužíte rodit v porodnici, ale malujete si to tam po svém, protože to je VAŠE tělo, VÁŠ porod, VAŠE pocity, VAŠE psyché, trauma celoživotní a ták, inu, vám neporadím... Ale můžu vás ujistit, že zdravotníci hlídají hafo jiných důležitostí, o kterých VY nemáte absolutně šajnu. A k chování? No ono to chování často pramení ze vzájemnosti. Pakliže něco po někom chci, zvážím, je-li to bezpodmínečně důležité a hlavně reálné. Osobně bych tedy se zbytečnými výmysly docela brzdila, ať už vám akční kamarádka právníčka Máňa říkala cokoli. A odmítání epidurálu je taky psina. 99% odpůrkyň sklapne při první kontrakci, a hurá na hadičku do hřbetu. "Perte ten bupivacain do mě nebo zdechnu!!!" ...klídek bejby, to bylo keců, že rodíš zásadně podle přírodního klíče "zpátky na strom", co? Svůj vypracovaní porodní plánek si strč do dža a zase se pak na modrém koníku rozepisuj, jak otřesné to medicínské jakoby fašizující rození bylo... ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama