Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Diskuze
Ze všech filmů pro pamětníky, ten nejhřejivější.
Příspěvek byl smazán administrátorem.
To, že je toto super film, je bez diskuse. Samozřejmě je to naivní jako většina černobílých, ale když se nad tím hlouběji zamyslím, tak to bylo točeno za dob velkých hrůz... Lidé však měli k sobě blíže a přesně věděli, co je hodnota lidského života a co je v životě podstatné, že to nejsou jen peníze, kariéra, úspěch a jiné problémy, které nás zatěžují dnes. Právě proto, že jsme v současné době od této reality velmi velmi vzdáleni a neuvědomujeme si to, co naši rodiče či prarodiče, nahrazujeme to násilím a jinými uměleckými skvosty (spíše hnusy) ve filmech. No, pohled je na to takový, že čím dále lidé mají od sebe a jsou cyničtější, tím drastičtější a reálnější filmy se musí točit.
Pravda, 4 hvězdy si to zaslouží. Raoul Schraounil jdoucí z nádraždí v obleku po.prázdné silnici to je taky zajímavý moment. Plachtu mám moc rád.
Příspěvek byl smazán administrátorem.
super film