Jídlo

Výborná alegorie konzumní společnosti. Na počátku (snídaně) se učíme strojově konzumovat, v pozdějším stádiu (oběd) se necháme vykořisťovat - a ve v posledku "sežrat" - bohatšími, kteří uspokojují svůj apetit na náš úkor, až na konci (večeře) vyčerpáme zdroje natolik, že jako civilizace sežereme sami sebe. (14.08.2021)

Zo všetkých Švankmajerových filmov mám k Jedlu špeciálny vzťah. Jednak preto, lebo to bolo to prvé, čo som z jeho dielne videla a tiež preto, lebo ma zaujalo svojím zmyslom pre humor a akým sarkastickým a neuveriteľne vynaliezavým spôsobom tu zobrazuje nenásytný a konzumný spôsob života dnešnej spoločnosti. Pixilácia je samozrejme zvládnutá majstrovsky. (25.01.2009)

1. část 4* - po Tma / Světlo / Tma už jsem nad Švankmajerem málem lámal hůl, ale první část Jídla je prostě super. Konečně Švankmajer dokázal ten svůj osobitý styl přetavit do něčeho, co mě dokázalo zaujmout a místy i zakroutit hlavou nad skvělým provedením. 2. část 3* - opět nesmírně osobité a povedené, ale tentokrát už mi celkový nápad nepřišel tak dobrý a nosný jako v případě první části, ale za poslední "badass" pohled Jana Krause jsem ochotný uvažovat o přidání čtvrté * :D 3. část 2* - tak aspoň tady Švankmajer nezklamal a opět se se mnou totálně minul___podtrženo sečteno - 3* (02.03.2010)

Opravdu gurmánský zážitek! Úroveň stolování, jídlo jako čistá konzumace, jídelní pseudosnobismus a ochotní číšnici - věci, které jsou stále k vidění v kdejakém jídelním a restauračním zařízení zobrazuje Švankmajerm originalním, ale pravdivým způsobem. Ostatně, pro takovéto zážitky nemusíme chodit daleko. (25.01.2008)

Janovi Švankmajerovi tieto hrané animované filmy sústreďujúce sa hlavne na konzumnú spoločnosť (pri Jídle som si okamžite spomenul na Otesánka) naozaj idú, pričom v tomto filme predloží svoj zaujímavý bizardný pohľad na tri základné časy konzumácie potravy. Z Raňajok, Obeda a Večera sa mi najviac páčila prostredná časť s Janom Krausom, myslím si, že aj keď pointa nie je nijak prekvapivá (keď tí dvaja zožrali všetko čo sa len dalo, čo iné už ostáva?), ale s celkového pohľadu najviac originálna. Zvyšné dva príbehy sú kratšie, avšak nie natoľko dobre (každopádne však nijak zlé); tu by som na druhé miesto dosadil Raňajky hlavne pre ich najväčšiu vtipnosť a nakonci ako keby Švankmajerovi dochádzal dych a nápaditosť, keď Večeru možno označiť hlavne za morbidnú záležitosť. Pochváliť treba tiež zvuk a tiež stop-motion spracovanie. Pri sledovaní tohto krátkeho filmu som si uvedomoval neopodstatnená pažravosť mnohých ľudí čo poznám. (30.06.2008)