Kostnice

Tak tohle je jedna z nejlepších a nejvtipnějších švankmajerovin. Poprve jsem viděla Kostnici před rokem 1968, tedy dávno před tím, než jsem tušila, kdo je Švankmajer. Promítali ji, jako předfilm před ani nevím jakým filmem a tehdy jsem poprve v životě zažila, že celé kino Orlík nahlas řvalo smíchy nad výkladem paní průvodkyně (která byla údajně hlavní inspirací pro natočení tohoto filmu) (02.03.2016)

"Kostnica" - latinsky osárium, alebo karnárium, taktiež karner nazývaná... Jednou z najznámejších stavieb tohto typu vo svete je kostnica v Kutnej Hore. Bola dokončená v roku 1870 majstrom Františkom Rintom z českej Skalice. Použil na jej realizáciu viac ako päťdesiat tisíc ľudských kostier, ktoré prevažne pochádzajú z obdobia okolo roku 1318, kedy tam vrcholila epidémia čierneho moru. Zhruba o sto rokov neskôr natočil Jan Švankmajer o tomto bizarnom objekte krátky čiernobielý atmosferický dokument. Nie je to špatné. No od človeka, ktorý bol priekopníkom horrorovej kinematografie v socialistickom československu, by som čakal predsa len o niečo viacej. ** (11.09.2011)

Původně jsem chtěl dát jen dvě hvězdy - přece jen, nedá se zde mluvit o nějaké depresi či dokonce hororu, kosti mě nechávaly chladným, ovšem po shlédnutí alternativní verse s komentářem průvodkyně přece jen zvyšuji o hvězdu - komentář překypující černým humorem zde sedí více než neposlouchatelný hudební doprovod. (23.05.2010)

V Kostnici jsem byla a už tenkrát mě zklamala stejně jako tento absolutně zbytečný dokument. Místo toho, aby tam říkali nějaké zajímavosti, tak mi ukazovaly to, co už jsem dávno viděla a na vlastní oči, a ještě k tomu ta šílená a odporná hudba. Už ze začátku jsem se modlila, ať už to skončí a jsem ráda, že to netrvalo déle jak deset minut, protože bych musela strašně litovat svého času vynaloženého ke shlédnutí tohoto ODPADU! (07.08.2012)

Osobitý dokument Jana Švankmajera, který (na rozdíl od jeho předchozí a rovněž následující tvorby) postrádá kombinaci filmové a výtvarné tvorby, jednotu reálna a fikce a vypointovaný příběh; na druhou stranu však je to tvorba se zjevným mistrovým rukopisem, zejména co se týče hry s divákem: zajímavá kamera, zběsilý střih, komický komentář. A "zapadající" hudební doprovod: "...jak namalovat něco hezkého... něco prostého... něco krásného... něco vhodného...." Vizuálně působivý dokument o sedlcké kostnici v režii mistra Švankmajera. (05.03.2009)