Kostnice

Asi hodně záleží na tom, kterou verzi Kostnice shlédnete. Já viděla obě a verze s paní průvodkyní se mi líbí mnohem víc. ..Naprosto šokující výklad, jako vystřižený ze školního výletu, kolem tisíce kostí, lebky lidí, na které se školáci zvěčňovali svými podpisy.... ta je rozhodně na pět hvězdiček... (06.09.2009)

"Kostnica" - latinsky osárium, alebo karnárium, taktiež karner nazývaná... Jednou z najznámejších stavieb tohto typu vo svete je kostnica v Kutnej Hore. Bola dokončená v roku 1870 majstrom Františkom Rintom z českej Skalice. Použil na jej realizáciu viac ako päťdesiat tisíc ľudských kostier, ktoré prevažne pochádzajú z obdobia okolo roku 1318, kedy tam vrcholila epidémia čierneho moru. Zhruba o sto rokov neskôr natočil Jan Švankmajer o tomto bizarnom objekte krátky čiernobielý atmosferický dokument. Nie je to špatné. No od človeka, ktorý bol priekopníkom horrorovej kinematografie v socialistickom československu, by som čakal predsa len o niečo viacej. ** (11.09.2011)

Prach jsi a v prach se obrátíš... Nebo se můžeš stát součástí působivého posmrtného společenství. Protože tohle dávné dílo knížat Schwarzenberských je ve své podstatě dílem hluboce lidským a v historické realitě vlastně i dílem velmi dojemným a k ostatkům předků přeuctivým.. . . . A pohled J.Š. ? Samoúčelná hříčka? Nebo magické podobenství o věčné pomíjivosti a pomíjivé věčnosti věcí lidských? . . . Každopádně ta surreálná poetika morbidnosti vyvolává emoce a d.m.s.n. o to víc v dobách natočení svou neobvyklou formou tenhle filmek budil oprávněnou pozornost. (Má vlastní zkušenost! :-) No, dnes už je divák zvyklý na ledacos, že... Každopádně - jistotu můžeme mít jedinou - na naše kosti se žádné školní, závodní, družstevní ani stranické a vládní delegace jezdit dívat nebudou... ;-) - - - P.S. Snad jen ještě - pro ty, pro které je tenhle film i jakýmsi dokumentem: http://www.sedlec.info/kostnice.htm - - - - - (Poprvé viděno kdysi dávno v brněnském FK, repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako dvacátýsedmý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Tak tohle je jedna z nejlepších a nejvtipnějších švankmajerovin. Poprve jsem viděla Kostnici před rokem 1968, tedy dávno před tím, než jsem tušila, kdo je Švankmajer. Promítali ji, jako předfilm před ani nevím jakým filmem a tehdy jsem poprve v životě zažila, že celé kino Orlík nahlas řvalo smíchy nad výkladem paní průvodkyně (která byla údajně hlavní inspirací pro natočení tohoto filmu) (02.03.2016)

I hle, švankmajer, tentokráte neanimujíce, neb nemá proč, protože záběry na lebku, v jejíž očním důlku prohání se šnek jsou příjemně bizarně poetické sami o sobě a to vůbec nemluvím o záběrech na různorodě poskládané kosti za doprovodu zpěvu jakési lepé ženštiny, kdy například text písně v jednu chvíle zní mimo jiné: "..Něco hezkéého, něco prostéého, něco krásnéého, něco vhodnéého.. " (04.07.2014)