Možnosti dialogu

Vskutku velmi působivé. Jan Švankmajer patří dodnes mezi moje oblíbené tvůrce a jsem rád, že si jeho tvorby váží po celém světě. Všechny tři příběhy mají něco do sebe, jak svým pojetím, tak i samotným ztvárněním a „poselstvím“. Druhý s mužem a ženou se mi velmi líbil – nechyběly i jisté emoce, třetí s dvěma hlavami a jejich postupná sebedestrukce rovněž neměla chybu – u toho prvního se mi líbila hlavně jeho první polovina a surrealistická nálož, která ke konci však trošku postrádala šmrnc. To je taky jediný důvod, proč tomu nedám plné hodnocení… (18.02.2020)

Prý Švankmajerův stěžejní film. No... Že Švankmajer je v tom nejpozitivnějším smyslu slova magor, už vím dávno. Spíš mně překvapilo, že jsem já tak moc normální a tohle mi přijde šílené. Pan Švankmajer (jako v mnoha filmech) oživuje jídlo, věci a především hlínu a nechává je dialogovat, čímž dokazuje, že možnosti dialogu jsou neomezené...tedy pokud jste geniální psychopat s tak bohatou fantasií a obrovským výtvarným a filmovým talentem, že jste schopen nechat shluky jídla vzájemně pojídat, uhňácané kusy hlíny vyškrabávat si oči a zubní kartáček ořezávat v ořezávátku tak, aby z toho vznikl skvělý krátký film. Video: http://www.dailymotion.com/video/x2gtpo_jan-svankmajer-dimensions-of-dialog_shortfilms (15.05.2009)

Z krátkometrážních počinů bezkompromisně nejbrilantnější Švankmajer. Nejenže tu jeho úchvatné taktilní předměty mistrovsky rozbíjejí ony hluboko-pod-kůži-zaryté hodnoty, mistr se při tom vśem ještě stihne vysmát malosti českého ducha aby ten na oplátku udělal co? Z nedostatku argumentů se Švankmajerovi vysmál zpět. Komu že se to ale ten průměrný český mozeček vlastně směje? (08.12.2005)

Švankmajer... Nejsme jeho příznivcem a nemá smysl se tady vykecávat, proč ne. Ale Možnost dialogu- jo, to musím ocenit, po prvním shlédnutí na gymnáziu jsem si říkala Nic moc. Ale podruhé na výstavě jsem dávala plně pozor a dokoukala až do konce. Některé části jsou horší, jiné lepší- třeba ten již mnohokrát zmíněný vyčerpávající :-) A když jste na výstavě s mladým profesorem výtvarky, který je do podobných "umělců" přímo zažraný- tak nejde, než s ním v něčem i souhlasit... (21.01.2013)

Adekvátnější název by byl spíš „Nemožnosti dialogu“. Velmi výstižné výtvarné zpracování toho, že pro porozumění je potřeba mnohem více, než jen stejný jazyk. Snímek je rozdělen do tří sekvencí. První by se dala brát jako vyjádření agresivní indoktrinace (odlišný názor je rozmělněn na šedou, nevýraznou hmotu). Druhá je příkladem zaslepeného unášení se vášněmi/city - ty (pokud nejsou řízeny rozumem) nejdříve vedou k ohromným slastem a následně k ještě větším destrukcím. A pak tu máme třetí (a v současné době asi nejvýraznější) druh miskomunikace - jedná se o absolutní nezájem o druhou stranu. Čili ač mluví dva spolu, ve skutečnosti se každý z nich pouze snaží předat to své - což je na jednu stranu dost vtipné (protože takový rozhovor pak připomíná ze všeho nejvíc skeč od Monty Pythonů), ale na druhou stranu tragické (protože to samozřejmě vede k čím dál tím větší separaci a následné izolaci jednotlivců, kteří zároveň bytostně touží po tom, aby je někdo vyslechl, ale sami nejsou nikdy schopni naslouchat). (15.04.2017)