Režie:
Petter NæssScénář:
Axel HellsteniusKamera:
Svein KrøvelHudba:
Lars Lillo-StenbergHrají:
Per Christian Ellefsen, Sven Nordin, Marit Pia Jacobsen, Jørgen Langhelle, Per Christensen, Hilde Olausson, Ola Otnes, Eli-Anne Linnestad (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Stydlivý a neurotický Elling a jednoduchý Kjell posedlý sexem, kteří strávili nějaký čas na psychiatrii, spolu bydlí v bytě a snaží se nějak zařadit do společnosti. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (79)
Osobně mně tentokrát nesedlo to žánrové rozkročení, na komedii je Elling (2001) filmem příliš melancholickým, chladným, občas krutým k hlavním postavám (život každému z hrdinů nakládá těžká břemena, dvojice hlavních a dvojice vedlejších postav jsou typičtí ztroskotanci, kteří na nějaké základní rovině svůj život nezvládají), na drama zase vlastně filmem bezkonfliktním, filmem, v němž reálně nikomu nic nehrozí, harmonickým ve svých kakofoniích, ústící v podivné smíření, happy end unhappy end - možná je tímto jako život sám? Kdoví? Já vím pouze toliko, že pokračování (II. a III.) vynechám. 60 % ()
Tenhle norský nominát na Oscara není ani trochu smutný, jak by se vzhledem k tématu o lidech z psychiatrického ústavu mohlo čekat. Je to film o životě dvou ne zcela běžných lidí, kde jeden má strach ze všeho neznámého a druhý mluví neustále jen o ženách. Tahle sympatická dvojka magorů s mnoha podivnými zvyky (měnit si spoďáry jednou za dva týdny, postele vedle sebe) k sobě parádně sedí a obyčejné příběhy z života ve městě proměňují v zábavnou podívanou. ()
Snímků na téma autismu či jiných duševních poruch se netočí po světě kvanta. A z množiny takto tématicky zaměřených snímků není automaticky každý kusem výborným, chvalitebným či alespoň dobrým. Naštěstí o snímku ELLING se můžeme bavit jako o filmovém počinu velmi zdařilém. Komorněji laděný opus o Ellingovi a Kjellovi, kteří spolu sdílejí svůj sociální byt, svou duševní poruchu (leč oba s jinou diagnózou) a mají každý zcela jiný pohled na život, je citlivým pohledem do života těchto lidí. Snímek (s přihlédnutím k rozmanitosti projevů jejich diagnóz) není nijak nerealistický; právě naopak. Scény působí věrohodně, příběh není zbytečně přikrášlován či idealizován. Na snímku si také nesmírně cením toho, že se nejedná o snímek "průhledný". Do poslední minuty jsem fakt neměl potuchy, jestli budu na konci filmu juchat nebo hledat po kapsách ušmudlaný kapesník. Shrnuto a podtrženo: moc pěkný film o všednosti, obtížnosti a (přesto) kráse života. ()
Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% ()
Když jsem film zapnul, vypadalo to, že ho za chvíli vypnu. Další film o mentálně postižených. Další film, který se sveze na hloupoučkém mustru retardovaný si hraje s neretardovaným. Ale chyba lávky. Po dvaceti minutách jsem otevřel ústa úžasem a nezavřel je do závěrečných titulků. Precizně zahrané role, okouzlující příběh, nádherná Skandinávie. Dechberoucí film. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (1)
- Film byl natočen na motivy románu norského spisovatele Ingvara Ambjørnsena "Pokrevní bratři" z roku 1996. Kniha je třetí částí Ambjørnsenovy románové tetralogie o Ellingovi. (skudiblik)
Reklama