Moje učitelka chobotnice

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * * (05.07.2021)

Hmm, tak chobotnici si asi dlouho k jidlu nedam. Spousta zajimavých faktů o chobotnicich samotných, je to hezky dokument, ale nedostavuje se žádné wau, i když je vždy obdivuhodné, jak blízko se dokázal Craig k chobotnici dostat a ještě to natočit, navíc bez dýchacího přístroje. Bohužel z Craiga jsem měla pocit, že celým tím vztahem k chobotnici si něco kompenzuje, léčí, že za jejím obyčejným chováním někdy vidí víc než je, protože to tam chce vidět. (02.02.2023)

Fascinující a srdceryvný příběh o přátelství muže s chobotnicí (ano, čtete správně), při kterém se tají dech. Nejen nad výjimečnou audiovizuální stránkou, ale především nad vztahem člověka s inteligentním mořským tvorem. Pokud by tohle bylo promítáno ve školách jakožto názorná ukázka dovedností chobotnic, předčí veškeré vědecké poznatky. Tohle je autentické a z první ruky. Záběr na muže, doslova se mazlícího s chobotnicí... nemám slov. V posledních letech se mi do paměti tolik nevtiskl žádný jiný dokument jako právě tenhle. Asi opravdu stárnu, ale čím dál víc začínám obdivovat krásy přírody a oprošťuji se od světských věcí. (06.03.2021)

Jestli si něco umí Netflix vybírat/produkovat/nakupovat téměř se 100% jistotou, jsou to dokumenty. A střetnutí s jednou roztomilou chobotnicí je bezpochyby jedním z těch mnoha příkladů. Z filmu je cítit na sto honů, že hlavní představitel naprosto miluje potápění v oceánu, mořský život a samotné mořské dno a plnými doušky to přenáší na diváka. Mně osobně to tolik neříká (vždycky mě víc zajímala suchozemská fauna) a jeho entuziasmus jsem plně nedocenil, ale těch necelých 90 minut za to rozhodně stojí. PS : docela by mě zajímalo jak to natáčeli (vždy museli plavat ve dvou, ale kameraman Roger Horrocks i přes jeho obtížnou kameramanskou práci pod vodou není ani jednou zmíněn) a kolik za ten necelý rok natočili materiálu..7/10 (02.11.2020)

Nesmírně citlivě natočený dokument, který na pozadí téměř intimního vztahu mezi člověkem se srdcem na správném místě a neuvěřitelně inteligentní chobotnicí přibližuje laické veřejnosti taje a krásy světa chaluhového lesa u břehů jižní Afriky. Chobotnici jsem si zamilovala hned v úvodních minutách a za doprovodu komentáře vedeného vemlouvavým hlasem Craiga Fostera a příjemné hudby jsem se nemohla nabažit obrazů z její strastiplné životní pouti až k velmi dojemnému konci. Myslím si, že Craig Foster si zaslouží úctu a respekt za svou bezmeznou lásku k přírodě, k níž vede i svého syna. (100%) (02.04.2021)