poster

Bota jménem Melichar

  • anglický

    Melichar the Boot

Rodinný / Komedie

Československo, 1983, 71 min

  • orkadimenza
    ****

    Velmi vtipný film ze školského prostředí z dob socialismu 80. let. Nejedna hláška je opravdu povedená a po zamyšlení následuje hořký pocit, jak dokáže jeden český režisér natočit vtipnou komedii a zároveň o několik desítek let později točí takové sračky. Jako by si Zdenda vyplýtval veškerou svou vytříbenost právě v tomto snímku. Ano, považuji tento film za nejlepší Troškův výtvor na pozici režiséra a mnohem raději si ho pustím 5x než jakýkoliv jiný jeho film (některý i jednou). Do prostředí školáků se (hlavně v mém věku) krásně dostává, David Rauch jako Dochleba je skvělý, Jolanka je prostičká dívka, o které sní každý kluk a Honzík je prostě prima mladší bráška. Plus netradiční zápletka a o dobrý film je postaráno.(17.11.2016)

  • Mulosz
    *****

    Absolutni top mezi detskymi filmy, kdykoliv se na to divam, hreje me srdicko. Ma to smrnc, spad, vtip, vse je skutecne a co jsem nezazil sam, to si dovedu predstavit u kohokoliv dalsiho. Nesmrtelne hlasky. Cloveku se ani nechce verit, ze to natocil Troska. Jen by me zajimalo, kam zmizeli vsichni ti herci, Dochleba mel potencial.(20.10.2008)

  • Dlubal David
    *****

    ■ ∞ V mých očích je to jednoznačně TROŠKův nejlepší film. Jedná se o režisérův první samostatný celovečerní film, jehož kvalitu a originalitu oceňuji i dnes po jedenatřiceti letech. Z celé dosavadní filmografie tohoto českosloveského hoštického kudrnáče se filmu Bota jménem Melichar vyrovnají pouze dva později natočené snímky a to: O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987) - dle mého názoru TROŠKova nejzdařilejší filmová pohádka a Andělská tvář (2001) - jediný opravdu dramatický kousek od pana režiséra, leč k mému úžasu u váženého obecenstva diváckého propadl. ■ Bez předsudků a bez jakékoliv hořkosti k panu režisérovi, bohužel musím konstatovat, že jeho novější a novější počiny se mi tím více nelíbí, čím více jsou zjednodušovány a určeny většinovému diváku. Tím samozřejmě nechci říci, že by film Bota jménem Melichar byl kousek komorního artu, to věru ne, vždyť BjM byla svým způsobem v první polovině let osmdesátých dvacátého století v kinech československých, stejně jako třeba KLEINův počin Jak svět přichází o básníky (1982), komedie určená pro masy, ale byla to komedie vřelá, místy hodně zábavná, prostá jakékoli zbytečné podbízivosti. ■ ■ ■ Pan režisér Zdeněk TROŠKA je prostě filmař, který tvoří lidovou tvorbu pro lidového diváka, a tak je k jeho tvorbě potřeba přistupovat. Já osobně vůbec nechápu některé až nenávistné komentáře, recenze, referáty a eseje, které jsou psány na téma buď samotného pana TROŠKY nebo o jeho dílech. Kdybych měl srovnávat a porovnávat s filmy podobně řazenými a na obdobná témata, avšak pocházející ze Spojených států, tak mnohé jsou daleko fekálněji humorné a jejich trapnost je bahennější a břitčejší, ale srovnám-li hodnocení filmových kritiků a hodnocení divácké, tak ony filmy ze zahraniční provenience jsou hodnoceny povětšinou kladně... ■ ■ ■ Nyní zpátky k Melicharovi a jeho stříbrným Zlatým hromnicím. Byl to první TROŠKův film, kde spolu po boku účinkují jak herci již známí, tak neherci, tento mix se ukázal býti úspěšným, a proto jej režisér využíval i ve svých dalších filmech. Zajímavé v tomto filmu bylo, že zde vlastně účinkuje celá základka a hlášky zde obsažené jsme používali i my na naší základní škole. ■ Některé scény jsou spíše komické, jiné velmi humorné a některé, některé jsou reálné a vzpomenu si na svá školní léta. Jsem ještě z té generace, která ve školních letech zažila bývalý totalitní režim, a tak i já jsem seděl v přeplněné třídě s rukama za židlí a se zvednutou (čti: hlásící se) pravou rukou, která musela být kolmo k zemi, vyčkával až oči vyučující spočinou na mém tělíčku, abych posléze mohl pronést: "Soudružko učitelko..." ■ Bota jménem Melichar je velmi pohodový film, jsou zde tři dějové linie, které se spolu mísí, aby následně opět pokračovaly svou vlastní cestou. 1)) Prvňáčci. V čele s Martinem ŠOTOLOU, který hraje tvrdohlavého raubíře Honzíka LUDVÍKA a jeho přísedící Magdalena LEDVINKOVÁ jako ráčkující Janička zvaná "Nosál". 2)) Osmáci a deváťáci. Nově přestupivší deváťák Radim DOCHLEBA (David RAUCH), osmačka Jolanka LUDVÍKOVÁ, Honzíkova starší sestra (Regina ŘANDOVÁ), osmačka Radka, Jolančina kamarádka (Michaela KREŠLOVÁ), deváťák Bakula, Radimův kamarád (Tomáš RŮŽIČKA), deváťačka Michaela LAMKOVÁ, majitelka Zlatých Hromnic (Milada ŠTÝBROVÁ). 3)) Učitelský sbor. ■ ■ ■ Zajímavé pro mne samotného bylo, že na rozdíl od mnohých jiných filmů, které jsem viděl jako kluk a následně se na ně podíval v současnosti, tak tento na mne působil v podstatě téměř totožně, tzn. vřele a pohodově. No, a nebudu zastírat, že slečna nostalgie se u mě zastavila na návštěvu a setrvala v mé postýlce půl druhé hodiny. Odešla bez rozloučení a zůstala po ní krásná vůně. ■ ■ ■ ⁞ Jana KNITLOVÁ [95/100], Zdeněk TROŠKA [95/100]. ■ ‖ Josef HANUŠ [94/100], Jiří SOCHOVSKÝ [93/100], Eva BOBKOVÁ [91/100]. ■ ↨ [95/100]. ■ ― David RAUCH [96/100], Michaela KREŠLOVÁ [92/100], Regina ŘANDOVÁ [91/100], Martin ŠOTOLA [91/100], Eva SALZMANNOVÁ [89/100], Magdalena LEDVINKOVÁ [88/100], Alena KAREŠOVÁ [85/100], Jiřina JELENSKÁ [85/100], Jiřina JIRÁSKOVÁ [79/100], Jana VAŇKOVÁ [75/100], Růžena RUDNICKÁ [75/100], Dana SYSLOVÁ [73/100]. ■ ῼ Karel VÁGNER [90/100], Petr KOTVALD & Stanislav HLOŽEK [90/100]. ■ ∩ Krakonoš a lyžníci (1980), Jak svět přichází o básníky (1982), My všichni školou povinní (1984), Kam doskáče ranní ptáče (1987). / Sonáta pro zrzku (1980), Obecná škola (1991). / Jak se točí rozmarýny (1977), Ať žijí duchové! (1977). / Kindergarten Cop (1990). / Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), S tebou mě baví svět (1982). / Anna and the King (1999). / Pětka s hvězdiškou (1985). / Arabela (1979). / Křeček v nočné košili (Hamster im Nachthemd) (1987), Mach a Šebestová (1982), Můj brácha má prima bráchu (1975), Brácha za všechny peníze (1978). / Sněženky a machři (1982). / Městem chodí Mikuláš (1992), Počítání oveček (1981), Útěky domů (1980). / Azumanga daiô (2002). ■ № 3x; 1x ⌂ [D], [TV], [PZ], [TV_RGB]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~2013]. 1x ⌂ [D], [PC], ϿϾ [PZ], [448p], [~ březen 2014]. ■ ↘ Alekks80, skok01, Mr.Hackels, Aidina, Olík, lareinna, blackrain. ■ ↔ ① [99/100]; ② [95/100] [~2013]; ③ [93/100] [~březen 2014]. ‡ [93/100] [~březen 2014]. >>> [94/100]. ■(25.5.2014)

  • curfew77
    *****

    První film Zdeňka Trošky je prakticky dokonalá dětská komedie, ve které funguje všechno: počínaje skvělými výkony dětských a mládežnických neherců (!), přes přímočarý, nekomplikovaný a přitom stále dokola bavící příběh, až k (sice proklatě dobové, ale právě proto přesně přiléhající) kolovrátkové Vágnerově hudbě "v rytmu diska zdálky zblízka". Žáci a žákyně Dochleba, Bakula, Lamková a spol. hláškují s kadencí, o které se všem pozdějším Kameňákům může jenom zdát, první lásky prvňáčků a deváťáků jsou naprosto uvěřitelné, a všechno je zároveň lehce dojemné i neskutečně zábavné. Opět je na místě sice otřepaný, ale bohužel pravdivý povzdech: takové filmy už dneska nikdo netočí. I když: naděje umírá poslední a proto je na místě Troškovi vzkázat: "Já počkám. Já mám času dost..." :). 100 %.(5.6.2008)

  • Stanislaus
    ***

    Pohodový a oddychový rodinný film z dob, kdy ještě Troška nehleděl pouze na počet prodaných lístků a masové publikum. Bota jménem Melichar disponuje vesměs sympatickým hereckým obsazením, kterému vévodí malý Martin Šotola. Divák má možnost se na sedmdesát minut vrátit do školních lavic, které jsou, byly a budou vždy opředeny nezapomenutelnými příhodami na celý život. Zkrátka povedený snímek pro všechny generace, který dokáže oslovit i dnešního diváka.(26.2.2017)

  • - Pôvodný scenár sa javil príliš kritický, tak režisér dostal príkazom natočiť veselú bezproblémovú komédiu. (Raccoon.city)

  • - Ve scéně, kdy se učitelka žáků první třídy zeptá, kdo má službu, nechá jednu z žákyň zapsat všechny, kdo zlobili. Školáci ale ještě neuměli psát. (dan.pacino)

  • - Na konci filmu, v závěrečných titulcích, hraje píseň „Láska očima“ od Petra Kotvalda a Stanislava Hložka. Tato skladba zazní i během filmu. (SONY_)