poster

Bota jménem Melichar

  • anglický

    Melichar the Boot

Rodinný / Komedie

Československo, 1983, 71 min

  • curfew77
    *****

    První film Zdeňka Trošky je prakticky dokonalá dětská komedie, ve které funguje všechno: počínaje skvělými výkony dětských a mládežnických neherců (!), přes přímočarý, nekomplikovaný a přitom stále dokola bavící příběh, až k (sice proklatě dobové, ale právě proto přesně přiléhající) kolovrátkové Vágnerově hudbě "v rytmu diska zdálky zblízka". Žáci a žákyně Dochleba, Bakula, Lamková a spol. hláškují s kadencí, o které se všem pozdějším Kameňákům může jenom zdát, první lásky prvňáčků a deváťáků jsou naprosto uvěřitelné, a všechno je zároveň lehce dojemné i neskutečně zábavné. Opět je na místě sice otřepaný, ale bohužel pravdivý povzdech: takové filmy už dneska nikdo netočí. I když: naděje umírá poslední a proto je na místě Troškovi vzkázat: "Já počkám. Já mám času dost..." :). 100 %.(5.6.2008)

  • sportovec
    ****

    Troškův režisérský debut neohromil, ale ve své době se stal jedním z vyhledávaných děl o skutečné tváři našeho školství a školy jako takové. Podobně jako o něco mladší televizní seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ se snaží popsat silnější i slabší momenty této divácky vděčné části našeho života a více se přitom soustředí na prokreslení charakterů žáků ne jedné, ale více tříd a tím i školy jako takové. Za zmínku stojí i Duchoslavův předchůdce Martin Šotola a představitel dalšího z půvabně rozverných kloučků David Rauch (?). Kvality Troškovy režie jsou v rovnováze se scénářem Knitlové a vyúsťují do vcelku vyváženého, ne nenáročného a přitom pohodově zábavného pohledu tradiční české filmové veselohry ze školského prostředí.(27.6.2010)

  • Mik_e
    ***

    Čekal jsem něco ve stylu Slunce, boty, panely, kde v rytmu diska znějí Holky z naší školky. To první tam sice není, zato toho druhého tam je bohužel až až, místy film připomíná lobotomii Vágnerem, Hložkem a Kotvaldem. Jenomže to by bylo jako hodnocení velmi nefér, film je pohodová a tak nějak lidská podívaná, kde se dějí drobné neplechy a samozřejmě nakonec vše dobře dopadne. Musí se nechat, že Troška umí, jakkoliv podivně to zní, přirozený dialog. Díky tomu film není zdaleka tak křečovitý, jako některé další dobové filmy pro mladé. Jako odstrašující srovnání lze uvézt například Vlčí boudu. Hlavní hrdinové jsou správní rošťáci se srdcem na pravém místě. Určitě jeden z nejlepších Troškových filmů, který ale snese srovnání i s kouskama mimo jeho tvorbu. :) Zatím za tři, terapie Vágnerem mě trochu ubíjela, ale kdo ví? Třeba to příště bude za 4*. jé, jé, jé, kdepak ty fajn holky jsou..:)(19.2.2014)

  • Lachtaan
    ****

    Žádné vesnické bláboly typu Babovřesky nebo Slunce, seno. Bota jménem Melichar je highlightem Troškovy režisérské odysey a těžko ji na stará kolena něčím ještě překoná, obzvlášť když se ohlédnete za jeho posledními výtvory. Tahle rodinná komedie překypuje vším, co tvoří správný český film. Má dokonale autentické dětské role, až téměř pohádkovou zápletku a ten nejvtipnější smích v historii naší kinematografie. Ať to dávají klidně co čtvrt roku, vždycky se rád mrknu. A paní Řandová byla v mém věku strašně pěkná.(9.12.2018)

  • fleker
    ****

    příběh o zlodějce kozaček byl zpracován v době předkamenné, kdy byl autor ještě plně při vědomí a dokázal rozlišit dobro od zla,,,,vzhledem k tématu obuvi bych dnes mohl vzpomenout jedno slunečné dopoledne,kdy jsem brázdil ulice od obchodu k obchodu, a mlaskal si, jak je ten den všechno krásný ,jak hezky se dnes každej usmívá, jak pěkně ptáci zpívají a jak se za mnou každá slečna otáčí... .což se mi tenkrát zdálo velice příjemné a zvedlo mi to náladu (samozřejmě jen do chvíle, než mi jeden přátelský kolemjdoucí pochválil můj vynikající vkus co se týče výběru obuvi a já siuvdomil, že sem ten den ráno při odchodu z lékařské ordinace zapomněl odevzdat igelitové návleky,,,,) ..ale neudělám to, místo toho vám povím o tom, jak mi jeden taxikářskej dobytek ukrad botu ... veskutečnosti tu příhodu muj šedivý chuchvalec nebyl schopnej zpracovat kuliva špatný koncentraci krve, ...měli sme tu noc velice náročný studijní program,doučování v oblasti zemědělského spracování ječmene a z hospody nás nakonec vykopli už o půl páté...co se dělo dál znám už jen zprostředkovaně.... prý sem dostal náhlý telezáchvat a začal obvolávat všechny taxislužby...za 4 minuty dojela taxi simona.. kamarád mě tlačil do auta, prej ať předejdem průseru, já se ale slík dopůl těla, lehnul si na zem, začal mávat rukama a nohama a řval "KDO ŠETŘÍI MÁ ZA TŘI!"...chvíli na to dorazily další čtyři konkurenční taxíky....když se všech pět taxikářů počalo schánět po člověku mýho ména a začali se dohadovat... ujistil sem je, že vše probíhá podle předepsaných regulí...že je to OUKEJ, že sem je věšichny vobjednal já, ale odjedu s tím kdo mi nabídne nejlepší cenu protože -kdo šetří, ma za tři-... a poněvač čtyry taxikáři začali vytáčet z mobilu policajty ještě v průběhu mého upřímného proslovu, nased sem nakonec k tomu co si zapoměl na centrále telefon a nemoch mě udat.....když se uvelebil i kámoš..řidič se eště smál.....prej že sme dobrý a kam že to bude pánové....já byl údajně "totálně mimo" (což kamarád spolupijan usoudil z toho, že sem frajera za volantem dvakrát přetáh prutem a řval HYJÉÉÉ)...a tak se drožka zeptal mýho kámoše a ten mu nablil za krk....hned na to nás vysadil a přidal pár přátelských poplácání loktem do voka.....bohužel,,,toho chlastu asi bylo fakt moc, poněvač i přesto že sem po tej ráně skoro neviděl,,,a trochu kulhal.... bolest stále nepřicházela...a tak sme este vytrempovali pár putyk a v sedum rano slapali pres cely mesto zase zpatky do hajan... kdyz sem se ve čtyry probral...schazela mi prava bota....vsude sem ji hledal a nic...nastesti po deseti minutach scháňky dorazila esemes....abych jesi hledam botu, ji nehledal, ponevac parkem do centra už sem si vyšlapoval vznešeným krokem princezny kolobrndy a kopýtko mi nejspíš vodvez kapitán zeblitej rolák.....považoval sem to za žert, ale po namátkové kontrole mých ponožek sem zistil, že ačkoli levá ponožka je čistá jako lilie, pravá je vorvaná až nakost a místy posetá psím trusem....hned v pondělí se pak objevil další nečekaný problém....vono je totiž v dnešnim spárovaným světě dost složitý najít vobchod, kde vám prodaj jenom jednu botu(19.1.2009)

  • - Bota jménem Melichar byl celovečerním debutem Zdeňka Trošky. Ten se práce na něm ujal poté, co pět režisérů před ním scénář odmítlo realizovat s připomínkou, že příběh je pouze o dětech a o tom se tradovalo, že filmař má tři nepřátele - děti, zvířata a sníh. Zdeněk Troška tehdy jako pomocný režisér dokončil práci na filmu Krakonoš a lyžníci, který obsahoval všechny tři nepřátelské elementy a i když se zpočátku rovněž zdráhal, nakonec nabídku na natočení Bota jménem Melichar přijal. (Rodriguez)

  • - Film získal celkem 19 ocenění, doma i ve světě. (M.B)

  • - Pôvodný scenár sa javil príliš kritický, tak režisér dostal príkazom natočiť veselú bezproblémovú komédiu. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace