Bota jménem Melichar

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

Troškův režisérský debut neohromil, ale ve své době se stal jedním z vyhledávaných děl o skutečné tváři našeho školství a školy jako takové. Podobně jako o něco mladší televizní seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ se snaží popsat silnější i slabší momenty této divácky vděčné části našeho života a více se přitom soustředí na prokreslení charakterů žáků ne jedné, ale více tříd a tím i školy jako takové. Za zmínku stojí i Duchoslavův předchůdce Martin Šotola a představitel dalšího z půvabně rozverných kloučků David Rauch (?). Kvality Troškovy režie jsou v rovnováze se scénářem Knitlové a vyúsťují do vcelku vyváženého, ne nenáročného a přitom pohodově zábavného pohledu tradiční české filmové veselohry ze školského prostředí. (27.06.2010)

Pohodový a oddychový rodinný film z dob, kdy ještě Troška nehleděl pouze na počet prodaných lístků a masové publikum. Bota jménem Melichar disponuje vesměs sympatickým hereckým obsazením, kterému vévodí malý Martin Šotola. Divák má možnost se na sedmdesát minut vrátit do školních lavic, které jsou, byly a budou vždy opředeny nezapomenutelnými příhodami na celý život. Zkrátka povedený snímek pro všechny generace, který dokáže oslovit i dnešního diváka. (26.02.2017)

Mé krásné mládí. Aneb mé příjemné vzpomínky na má krásná socialistická školní léta bez starostí ! Soudružko učitelko jak krásné že ?! Ještě asi v roce 90/91 jsem řekl jedné paní učitelce u nás v Praze soudružko. Ha, a to byl malér! Asi jsem se jen špatně přizpůsoboval, no což byl jsem malý a tolik jsem nějaké změny až zas tolik nepozoroval a nepociťoval. Vzápětí se na mě ale svým nevraživým pohledem podívala, a jen tak tak že jsem od ni neschytal facku ! A poté prohlásila? Musile? Paní učitelko už prosím ano.. Doba se změnila ! A já si stejně myslel v duchu své, ale nesměl jsem to bohužel říct nahlas, a to mi prosím bylo asi deset let.. Mladí se tou dobou uměli také dobře bavit, aniž by k tomu potřebovali nějaké výraznější finanční prostředky..Všemi obdivované drahé stříbrné kozačky Lamkové, vzbuzovali sice všeobecnou závist, ale to byl jedinec takže to až tak zas nevadilo. Milan Šotola (Honzík), jako malý pohodový kluk, kterého později známe třeba z jiného Troškova filmu a to ze Slunce seno jahody a jeho dalších dvou pokračování. Byl važně velice roztomilý a navíc v sobě projevil i ducha takového malého školního vyšetřovatele, v pozdější krádeži svršků a bot. Dále zde zazářili Radim Dochleba a jeho spolužák Bakula jako takový vůdčí typy a skvělý baviči, a mladé holky jako vyspělá a namyšlená Lamková a krásná bloncka Jolanka byli taktéž k nakousnutí. A ta obrýlená fyzikářka na začátku co to žrala, byla doopravdy velmi odpudivá.. Troška tou dobou holt ještě uměl..Milý, vkusný a zábavný film o školní mládeži. Rozhodně ne ale kultovní ve svém žánru.. Dnes je tento druh filmů, filmaři téměř nevyhledávaný a takříkajíc na ústupu .. (30.12.2006)

Výborná česká komedie z prostředí školy, kde se žáci zamilovávají, závidí, ale hlavně baví a jejich život na základní škole vypadá tak dokonale ideálně plný pouze humoru a spolužáků. Zápletka je naprosto jednoduchá a jde pouze o příjemnost celého snímku, hlavně postav. Učitelky a žáci působí velmi příjemně a skutečně až na malého hošíka, který je na svůj věk nějak moc chytrý. (11.08.2007)