Bota jménem Melichar

Celkem slušný rodinný film z dob "soušek učitelek" (které si dávají cigárko legálně přímo v zaměstnání) ze základní školy, jak si ji pamatuji já. Příběh je jednoduchý a skládá se víceméně z různých situací různých a různě starých dětí a jejich učitelů, které se udály na jedné škole. Každý se zabývá svými problémy, odpovídajícími věku postav a do toho se navíc řeší záhada kradených věcí...pohodová záležitost pro zahnání nudy. (23.04.2015)

Zatím nejspíš nejlepší česká komedie, která opravdu pobaví každého kdo zažil školu v 80. letech. Tehdejší oblečení stálo za to, jak vidím :)). Jinak zemědělské práce, sběr kaštanů a nošení přezůvek také stojí za usmání se. Každopádně již se nezmiňuju o krádežích v šatnách .. Vždy na tento film vzpomínám s úsměvem. (02.07.2007)

„Hofmanka, já padám!“ Rozhodně se neřadím do zástupu pseudointelektuálů, kteří vyráží do ulic s transparenty typu „už ani trošku Trošky“ nebo zděšeně vyhazují z okna televizní přijímače, když se TV Nova rozhodne podesáté v roce zopakovat sérii Slunce, seno a tak dále, ale ruku na srdce, nic lepšího než Botu jménem Melichar už Zdeněk Troška nezplodil a když si projedu jeho filmografii posledních deseti let, tak už asi ani nezplodí. Rodinná komedie, kterou můžete reprízovat v deset hodin dopoledne, kdy jsou před obrazovkou nastoupeni ti nejmenší, stejně tak jako v prime timu padesátiletému jeřábníkovy patří jistojistě do škatulky k filmům, jenž můžete vidět stokrát a vždycky vás popis Radima Dochleby, jak doma z pokoje do kuchyně chodí přes předsíň a ne přes náměstí, čímž si nenašlapou a neprší na ně, zaručeně shodí z gauče. Á propó, Radim Dochleba ztvárněný Davidem Rauchem (království a půl princezny tomu, kdo má prsty v jeho obsazení)……nevím, jestli mám litovat toho, že šlo o jeho osamocenou hereckou příležitost nebo si užívat jeho mladický koncert. A jim vyřčené hlášky a hlášky z úst jeho hereckých kolegů……ty dělají z „Boty“, co se týče této stránky, jeden z nejplodnějších tuzemských kousků, srovnatelný například se Sněženkami a machry. Pane Troško, princezny Janěnka a ze mlejna určitě patří k našim nekrásnějším pohádkám, bez vašich letních komedií si programový ředitelé už drahně let nedovedou představit své televize, ale Bota jménem Melichar byl vrchol a z vrcholu vede pouze jedna cesta………cesta dolů. (07.05.2013)

Veľmi ma to mrzí, že práve takýto film som úplne zabudla ohodnotiť – pripomenul mi to jeden sympatický užívateľ csfd, ktorý sa o tomto filme zmieňuje vo svojom denníčku. Takže idem to hneď napraviť. Jedno tohtoročné letné nedeľné ráno dávali tento film v televízii, už si nepamätám, aká TV to vysielala. Musela som to dopozerať do konca, pretože ma to hrozne bavilo a pripomenulo mi to skvelý pocit, keď sme s našimi doma často pozerali „staré dobré“ československé filmy. Úspešne som si spomenula na väčšinu vylomenín, ktoré sme na škole vystrojili, spomenula som si na spartakiádu aj na tie modré "gaťky" (sotva to môžem nazvať trenírkami) a cvičky – cvičebný úbor – rovnošata v telocvični, na iskričky a pionierov, branné cvičenia a podobne. Aj keď je tento film už starý ako ja, priznám sa, že som ho predtým nevidela, až donedávna. Príjemná rodinná podívaná :) (27.08.2011)

Soudruzi hodnotící ze záplavy soudružek učitelek a soudruhů ředitelů za zády se soudruhy školníky se skrývá celkem dobrá komedie pro menší diváky, která staví nejen na atraktivním školním prostředí (což je samo o sobě zvláštní že se na to dobře kouká, ale do školy někdy aby jeřábem byl človíček dostrkán), ale taky na skvělých dětských hereckých výkonech. Pan Troška leckdy opravdu ví jak se humor dělá, ale občas to jaksi nedotáhne do konce. Což se ovšem, tady nestalo a za zvuků Hložka a Gotwalda, opravuji Kotvalda se z obrazovek televizorů hrne porce slušné zábavy, slušných komediálních situací a nenuceného, lidského humoru. Trochu váhám jestli tam vrazit dvě hvězdičky jenž dávám průměrným komediím, kterým lecky dost schází a nebo třemi hvězdičkami, jenž naopak dávám komediím co vypadají jako dobré, ale v porovnání s jinými celkem zaostávají. Nuže soudruzi, když se vrátíme do dětských let, do školních lavic, na nichž se vedle malovaného penálu z plastu usmívala svačina na vyšívaném ubrousku, tuhle komedii dokážeme lehce strávit. (17.07.2004)