Muž, který miloval ženy
L’Homme qui aimait les femmes
The Man Who Loved Women
Režie:
François TruffautScénář:
François TruffautKamera:
Néstor AlmendrosHrají:
Charles Denner, Brigitte Fossey, Geneviève Fontanel, Leslie Caron, Nathalie Baye, Sabine Glaser, François Truffaut, Jean Dasté, Roger Rose, Roger Leenhardt (více)Obsahy(1)
Bernard Morane byl nenapravitelný sukničkář, který během svého života svedl nespočet žen. Desítky z nich se na začátku filmu scházejí na provinčním hřbitově, aby se se svým svůdcem rozloučily na jeho poslední cestě. Poté je v retrospektivě vyprávěn příběh tohoto muže, pro něhož ženy byly vždy neukojitelnou vášní...
Truffaut byl za režii tohoto snímku nominován na MFF v Berlíně v roce 1977 na Zlatého medvěda, o rok později film získal další tři nominace na Césara za hlavní mužský herecký výkon (Charles Denner) a za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Nelly Borgeaud, Geneviéve Fontanel). V roce 1983 natočil režisér Blake Edwards remake s Burtem Reynoldsem v hlavní roli. (liborek_)
(více)Recenze (52)
Mon noM est corps fatal(e). ()
"Ženské nohy jsou párem kružidel. Otáčejí světem a udržují jej v rovnováze a harmonii." --- Portrét svůdníka, který byl svým způsobem plachým chlapcem hledajícím ve všech ženách svou nedostižnou matku a nejvíce se mu do paměti vryl pohled na její rychle kráčející nohy, které musel naléhavě následovat, stůj co stůj, a právě tímto upřímným, naléhavým zápalem, jednoduchým improvizujícím instinktem a chlapecky obdivnou pozorností a citlivostí (k ženským detailům), která však málokdy prožívala naplnění lásky, avšak spíše osaměle snila o ideji lásky, si ženy získával. --- Trouffaud má u mě čím dál větší respekt jako psycholog a pozorovatel dramatu života. ()
Symfonie... Krásné ženy, životní moudra a naléhavě podmanivý Denner... Viděl jsem čtyřikrát, budu se vracet... ()
Jeden z mých nejoblíbenějších Truffautů, absurdita vztahů, nadhled, melancholie, osudovost, vypravěčství. ()
Videl som iba druhú hodinu a veru mi tá prvá ani nechýbala. Možno v roku jedna deväť sedem sedem to bola pecka, ale teraz, keď máme takýchto voľnomyšlienkárskych filmov habadej, to už pôsobí skôr úsmevne (čítaj debilne). ()
Truffaut vykresluje dobrodružství zdánlivého, věčného a nenapravitelného sukničkáře s jemným humorem, částečnou bezcitností a osamělostí muže, který zůstává po celou dobu stejný, zatímco veškeré ženy, které ve svém bohatém životě potkal, se po jeho boku nekontrolovatelně mění. ()
Skoro v každém Truffautovi jsem si zatím našla kličku, kterou jsem dospěla k příjemnému zážitku. Zde jsem hledala, ale marně. Zjevení nějaké té osudové Véry bylo zbytečné - přehouplo sice Bernardovo vnímání žen do přijatelnějšího úhlu, ale rozdrtilo jeho charakter (sice na stravitelnější, ale běžnější). ()
Výborně vystavěná tragická komedie o nešťastné touze po ženách, lépe by se dalo říct po formě ženy. Hlavní hrdina Bernard nerozlišuje. Nezajímají ho vnitřní světy, touhy, pocity všech žen, které svede. Zajímá se pouze o sebe, ale s odzbrojující upřímností. To je také jedna z dominantních stránek filmu... Příběhů, o mužích lačných po ženských sukních a filmech pracujích s tímto tématem, tady byla hromada. Muž, který miloval ženy však jako jeden z mála promlouvá svou čistotou, živostí, otevřeností. Není přemrštěně stylizován, což by se v tomto případě nabízelo. Bernard se v krátkosti ukáže jako chlap, jehož jediným životním cílem je svádět ženy. Jednotlivé románky pak pojí kniha, kterou se rozhodne psát a vydat. Závěr uzavírá koloběh, klasicky se vracející k první scéně filmu. Neříká nám nic nového, ohromujícího, nepřekvapuje, ani neodkrývá "velkou" záhadu. Ale tak jako Bernard se vyjádřil o jedné z jeho milenek Delphine, se kterou (podle jeho slov) byl život úchvatnější něž s jinými, protože činily jeho život intenzivnější a on nebyl nucený se nudit, proto jsem já svedena hodnotit vysoko. Truffaut mě opět nenudil. ()
Neobyčejný film, ze kterého dýchá filmové mistrovství. Přestože to vypadá jako obyčejný příběh notorického sukničkáře, je za tím schováno víc (nejen plejáda krásných nohou). 85%, 13.3.2016. ()
Dobrý film o Donu Juanovi z 20. století, z kterého v první polovině nechcete spustil oči a pak bohužel ke konci se to jen táhne a doufáte, že to brzy skončí, aby jste nemusely dávat slabší hodnocení. ()
Muž, u nějž nevím, proč ho měly rády ženy... Já se ztotožním s názorem jednoho z nakladatelských redaktorů: Těžko neco cítit k člověku, který si připadá neodolatelný. Pro mě se po čase stalo zábavou odhadování okamžiku, místa a způsobu jeho smrti (osobně jsem dával největší šanci Delphinině pistoli). ()
https://www.youtube.com/watch?v=vuRNoBOkDzY. ()