Tonikaku Kawaii

Kenjiro Hata přichází po Hajatem s další romantickou komedií, ale tentokrát se místo na zábavu zaměřil spíš jen na tu romantiku. Vstup do manželství obou hrdinů je neskutečně rychlý, ale vzhledem k faktu, že jsou oba dosti stydliví je posun ve vzájemném vztahu v tempu kroků malého neohrabaného štěněte. Napětí tu také žádné nehledejte, jak píše Scalp, je to o věcech běžných a obyčejných, které vedou k postupnému sbližování a tak největším problémem jsou jen neskutečně chabé pokusy hrdinčiny sestry vztah rozvrátit, které ale trvají jen pár dílů. Dokonce i taková témata, která v jiných romantických dílech dělají dramatické dusno, jako je třeba romantický rival či rivalka, jsou v Tonikawě rozseknuté hned a během pár minut. Hlavní fokus je tak na ústřední dvojici, která je svým způsobem zajímavá, pro někoho třeba i roztomilá, ale pro většinu lidí očekávajících od anime příběhů cokoli jiného, než jen naivně sladkou romantiku, pro ty hledající něco hlubšího a zajímavějšího je vlastně docela nudná. Hlavní hrdina je někde na pomezí zakřiknutého panice a dost sympatického mladého muže, který se nebojí říkat na plnou hubu co si myslí, co chce a co cítí. Hlavní hrdinka je zvláštní, obyčejná, ale zároveň v mnoha ohledech i materiál na manželku (starostlivá, pracovitá, chápající...), který by si přál asi každý normální chlap a také nemá problém říct naplno, co si myslí a co cítí. A tím se dostávám k tomu, co je pro mě zajímavým přesahem, který jsem u jiných romancí příliš neviděl a Tonikawa to má - hlavní postavy spolu otevřeně mluví o svých pocitech, citech, radostech a starostech. Žádný nekonečný cringe, kdy jeden nedokáže říct druhému co si myslí a jak to cítí. Žádné úporné čekání na pusu v posledním díle. Zdejší dvojice má zkrátka zdravý a fungující vztah, ukazuje, jak je důležitá komunikace a jak se to má dle mého správně dělat. S upřímností nejdál dojdeš a vztahy musí být založené na důvěře! Tohle tahle dvojice předvádí dle mého na výbornou a je osvěžující se na tu jejich vzájemnou interakci dívat, ač je často až roztomile a dětsky nevinná (na to že je hrdinovi 20 a hrdince 16 až neuvěřitelně). Takže já se nakonec nenudil, našel jsem si něco, co mě bavilo a díky čemu mi ty drobné a pozvolné romantické krůčky přišli vlastně docela v pořádku a tedy mi sedlo i tempo. Humoru jsem moc nedostal, některé vtípky byly i docela pitomé, ale do celkového ladění toho všeho mi nakonec vlastně sedly. Něco pro bezbřehé romantiky a ty, kteří hledají naivní, skoro až pohádkový recept na spokojené manželství... 6/10 (28.02.2023)

Kendžiró Hata a jeho reklama na šťastné manželství je zpět a v podstatě si jede úplně stejně jako první série, možná ještě víc sterilně romanticky. Je skoro až zábavné a podivné sledovat, jak se hlavní dvojice na jednu stranu postupně sbližuje a na druhou v některých momentech stále působí jak puberťáci prožívající první známost. Ale pokud se chcete vzdělat, jak dosáhnout štěstí v manželství, tak ten návod tady pořád vlastně je – stačí být pozorný, všímavý, upřímný, šikovný… Chcete vědět víc? Seriál vás třeba i naučí, jak se máte správně objímat! Plus přidá novou dvojici, která vám ukáže, jak se dá se vztahem vlastně vůbec začít (a že není třeba se k seznámení s vaší osudovou láskou nechat málem přejet). Problém je, že kromě romantiky tu není nic jiného, seriálu pro mě chybí nějaká ta šťáva, něco zajímavého navíc, než jen sledovat roztomilou hlavní dvojici a chabé náznaky o tom, že by kolem Cukasy mohlo být nějaké velké tajemství, to pro mě zatím nezachraňují. V seriálu byla například asi jen jedna komediální scéna, která mi připomíná Hatův standart z Hayateho, což je oproti první sezóně výrazně méně a humor by tomuhle seriálu jakožto koření za mě opravdu prospěl, nebo aspoň v první sezóně nebyl vůbec na škodu. Takže je to víc romantické, víc roztomilé, méně komediální a s jemným náznakem nějakého budoucího dramatu, u kterého ale už teď vím, že z toho třeba druhé Your Lie in April určitě nebude. Jestli je to jako celek lepší než první série? Nemyslím si, pořád je to prostě fajn, takže 6/10. (24.06.2023)