Tetsuo

Jeden z těch vyvolených, které buď nenávidíte, nebo si jej zamilujete. Já jsem na vážkách. Industrializace a studená, sychravá stylizace je fajn, horší je to s příběhem. Ten sestříhaný sprint mezi kovovými překážkami chvílemi nutil film vypnout a hodit do šrotu, nicméně jsou zde momenty, které berou dech a vyvolávají buď pocit zvracení nebo naprosté ticho úžasu. Celková myšlenka je fascinující, ale ve zbytečně dlouhé stopáži mne neměla šanci nějak zasáhnout. (05.11.2010)

Ultimatni industrialni masakr! Audio/vizualni hody, po kterych vam budou z oci vylezat draty, z prstu britvy a z prirozeni vrtacka. Iron Man je nefalsovany brutalni cyberpunk jak svine. Nepamatuji se kdy jsem naposledy slysel takhle genilalni electro-industrialni soundtrack, ktery vas i v momentech nejvetsiho teroru nuti pachat nadseny headbanging. Tohle je kousek u ktereho kdyz se naladite na spravnou vlnu muzete zazivat nekontrolovatelnou euforii. Pribuzne filmy, ktere jsou Tetsuovi podobne bud vizualne, nebo tematicky me behem sledovani napadly Lynchuv Eraserhead, Aronofskyho Pi a hlavne Cronenberguv Videodrome se svou New Flesh teorii. V porovnani s Iron Manem jsou ale i Cronenbergovy biomechanicke mutace velmi slaby odvar. Nadcasova zalezitost, ktera zpracovanim i svou myslenkou drti snad vsechno v teto kategorii. Nizke hodnoceni takovemu skvostu muzou dat jen ti nejvetsi noobs! "And we can rust the whole world and scatter it into the dust of the universe. Our love can put an end to this fucking world! Let's kill them all!" 10/10 (22.06.2010)

Je to jistě pozoruhodná vzpoura konvencím tradičního vyprávění, která zejména prvních patnáct minut, ve strhujícím rytmu cyberpunkové muziky a nesvázaného časoprostoru, slibuje velké extravagantní věci. Jak se ale zpočátku jedná o formálně zábavnou hovadinu, postupně Cukamotův bizarní surrealismus zcela vzdává snahy o zajímavé vedení pozornosti a film se stává ultrabéčkovým shitem vhodným leda pro jedince s úchylnými sexuálními choutkami nebo s velmi zvláštním smyslem pro humor. Kdyby nám bylo v podobném stylu servírováno hororové komornější drama o člověku, který se musí se svým železným osudem sám vyrovnávat, mohla to být perla nezávislého filmu, takhle je Tetsuo neskutečně tupý a pouze falešně rafinovaný, vyloženě zmrvený formální i příběhový potenciál. (16.03.2017)

Spoilery! Na film tohoto typu musí být nálada. Při prvním zhlédnutí je to zřejmě těžko stravitelný film. Chce to opravdu dbát zvýšené pozornosti. Divák snadno nabyje dojmu, že se mu toho před očima až tolik neodehrává a sníží pozornost. V ten moment mu uniknou klíčové detaily a jeho pozorovací schopnosti se zúží na zachycení kovových proměn, které jsou bez větších obtíží snadno pozorovatelné. Na druhou stranu musím připustit, že snímek s diváky až tolik nespolupracuje a udržet pozornost není lehké. Výstavba děje je zbytečně komplikovaná a surrealisticky chaotická. Myšlenku přitom neshledávám nikterak těžko uchopitelnou. Je třeba se zamyslet nad tím, proč strohou výzdobu pánova pokoje tvoří plakát s vysportovaným atletem. Zřejmě pro pána představuje jakýsi vzor dokonalého těla, které by šikmooký pán rád vlastnil, či dokonce předčil. Vzhledem k tomu, že snímek pochází z roku 1989 s pán pokusí zdokonalit své tělo v rytmu Deus ex machina. Stejně jako stálo černého atleta spoustu úsilí vypěstovat si takovou tělesnou schránku, stojí rákosníka kovová proměna dvakrát tolik. Hlavou se mu honí šílené sny, kdy ho třeba znásilňuje slečna čímsi, co připomíná hadici od vysavače a postupně se mění. Proměna se bohužel neobešla od spousty křiku, pláče a naříkání, což bylo krajně otravné. Vrcholem filmu bylo, když se mu z jeho mužské chlouby, která bývá u žlutých pánů mikroskopických rozměrů, vytvořila prapodivná vrtačka (velikostně se blížící mojí chloubě), se kterou provrtal nejenom svůj stůl, ale později dokonce i svoji frajerku, a to rovnou doslova. Plnohodnotné docenění nesporných kvalit tohoto veledíla vyžaduje pořádnou drogovou zásobu. Do té doby to budou dvě hvězdy. Neměl jsem pocit, že by se mi před očima odehrávalo cosi výjimečného. (04.01.2017)

Surrealismem prodchnutý snímek o proměně mladého muže v železné monstrum těží ze znepokojivosti, kterou působí na diváka. Té je dosaženo jednak za pomoci explicitních scén násilí a sexu, hlavně ale formálními prostředky: kontrastní a roztřesená černobílá kamera, často rámující ve velkých detailech, frenetický střih, industriální nediegetická hudba, hlasitý řev kovu, stroje nebo lidského hlasu, švankmajerovské animace – to vše jsou prvky, které jen prohlubují subjektivizaci s hlavním hrdinou a tím zesilují emoční rezonanci snímku. Vzhledem k prakticky neexistenci narativní linky a častému opakování některých prvků je však stopáž dlouhometrážního snímku příliš velkorysá a zbytečně unavuje... (09.06.2011)