Oloturé

Reálná Wakanda! Společenství altruistických astrofyziků, humanistických kardiochirurgů, filantropických filosofů, nesobeckých nukleárních vědkyň, světospásných molekulárních mikrobioložek a dalších renesančních vzdělanců na nebývalém stupni civilizačního vývoje, kteří netouží po ničem jiném, než jet do Evropy a zdarma nám předat všechnu tu neskonalou moudrost, k dokonalosti vyspělou kulturní úroveň, mírumilovnou religiozitu, laskavý naturel, perfektní hygienické návyky, špičkové technologie, lásku k bližnímu a další převratné výdobytky v potu tváře po staletí budovaného, lidstvu prospěšného pokroku. A já radostně volám „Ámen, svatý Soroši, přesně tohle diverzitní osvícení tak strašně potřebujeme!!!“ a žehnám Netflusu, že v tomto strašlivě xenofobním světě neváhá otrávit zkurvené bílé rasisty kusem poctivé nigerijské filmařiny! Jen je trochu škoda, že do africké scenáristiky ještě nedorazila kauzální logika a behaviorální vzorce všech těch až komicky přehrávajících Australopitéků jsou přinejmenším pičózní, přičemž ochotnický spolek Beringei Beringei ty primáty tenkrát před Sygurny dával miliónkrát přesvědčivěji. A k tomu všetkému je to tak brutálne a krvavé, že si budete želať, aby ste boli z Óloturéj za dvadsať minút v Trnave. (10.10.2020)

Můj první nigerijský film o novinářce, která se infiltruje do světa prostituce a obchodníků s bílým masem. Začátek vypadá jako něco autentického, atmosféricky přesvědčivého ze špinavých zákoutí Lagosu a technicky je to vyspělejší než jsem čekal na africký film asi díky pláštíku Netflixu, jenže po dvaceti minutách z toho vyleze taková nepřesvědčivá naivita s teatrálností a přehrávanými hereckými výkony. Námět za tři slabší hvězdy. (17.10.2020)

Tak to byl hodně temný film. Temné prostitutky z temného předměstí temné Nigérie, to moc nerozsvítily ani ty nevkusný barevný chemlonový paruky co ty naducaný sestry Williamsovy nosily na hlavách. Kromě toho, že je to naprosto příšerně zahraný, to navíc vůbec nedává smysl. Novinářka chce napsat článek o prostituci nebo o pašování lidí nebo možná o něčem úplně jiným, takže se vydává za pouliční šlápotu. To jí ale moc dobře nejde, protože kdykoliv projeví nějaký zákazník zájem o její služby, tak začne s hrůzou v očích prchat, brečet, křičet a prosit o slitování, což nejspíš není úplně typické chování kněžek lásky. Ve výsledku je to ale stejně úplně jedno, protože to nikomu okolo nepřipadá ani trochu divný. Film se trochu rozjede až v závěru, ale pokud bylo jeho účelem upozornit na problém obchodu s bílým masem, tak měli radši natočit něco o obchodu s bílým masem a ne o autobusovém zájezdu skupiny afrických prostitutek do Evropy. (30.05.2021)

Upřímně řečeno jsem šel do filmu spíš ze zvědavosti, protože s nigerijskou tvorbou jsem se ještě nikdy nepotkal. A první kontakt moc nedopadl. Jedná se vlastně o takové obyčejné šlapkovské drama se všemi vzorci, které známe z podobně laděných záležitostí našeho z kulturního okruhu. Nepůsobilo to na mě nijak intenzivně, postavy jsem si nedokázal nějak oblíbit i díky tomu, že se mi všechny pletly a co se záporáků týče, tak ti mi občas připadali spíš jako karikatury. Za pozornost tak stojí jen šamanský rituál, jímž musí prostitutky projít a celkem nepředvídatelný konec. Ale jinak nic moc. 30% (24.01.2021)

Tezke nigerijske drama, mezinarodni pribeh s africkou prichuti o mlade novinarce.Rucni kamera se trese, emocne se priblizuje k oblicejum. Herecky dobre vystihly zmatek a emoce, ale nektere vykony se mi zdaly prkenne. Zeny jsou stredem celeho filmu. Film ukazuje system z nehoz neni uniku a nema predvidatelne stastny konec. Neni zde duraz na zapletku. Spis jde o pokud vylicit temnou stranku prace sexualni pracovnice (znasilneni, biti,unosy...). Mnoho scen je tak skutecnych, ze to pusobi jako dokument. Pobavil me dotaz prostitutky, kolik stoji cesta do Evropy. "1200 dolaru" . Posteskne si, ze na to nema, coz nechapu proc ji to nemecka kanclerka "mom" Merkel nezaplati. (08.11.2020)