Pověst o stříbrné jedli

Príbeh je inšpirovaný beskydskou povesťou podľa ktorej každý, kto vykoná dobrý skutok, uvidí strieborné stromy. Neviem, čím si Ondrej zaslúžil túto odmenu, ale to je jediná vec, ktorú môžem filmu vytknúť. Melancholická atmosféra s krásnou zimnou prírodou a Liškovou hudbou evokuje drámu, je to však predovšetkým poetický film. Tak si ho bez obáv užite. Je na čo pozerať. (14.03.2024)

Parada, pro mne absolutni bomba. Neuveritelne zdarily vyber vsech hercu.Fantasticka hudba.Velice chytry zaber kamery, ktery zachycuje otce a syna na bezeckych lyzich pri vystupu na kopec,pri kterem spolu hovori.Kamera se vubec nehybe a ceka na vrsku , pomalu se nam v zaberu stridaji oba herci podle toho kdy ktery z nich mluvi,presne v tom okamziku nam vstoupi do zaberu ze strany, do kopce vystupuji ze strany na stranu, moc pekne udelano.Jak dlouho mame cekat na Frantiska Vlacila druheho? Muzeme jeste vubec mit nekoho jako byl on? (05.08.2006)

I Vláčilovy úlitby režimu neztrácely půvab a úroveň. Skutečnost, že normalizační režim zničil Vláčila-umělce (hodně mu přitížila ADELHEID), patří k jedné z mnoha žalovatelných skutečností sedmdesátých a osmdesátých let. Únik do poetického světa dětských průhledných fakt a neotřesitelných jistot ovšem dokazuje, že ani tady velikán nerezignoval na svou laťku. Naopak. A je tu druhý aspekt té doby. Co bylo vyhozeno z "velkého" hraného filmu pro dospělé, přestěhovalo se - bylo-li třeba, i pod pseudonymy - zpravidla do dětské tvorby. Její kvalita se i proti šedesátým letům významně zvýšila a dosáhla svého, doposud nepřekonaného vrcholu. POVĚST je jedním z kaménků této mozaiky skvělosti a nadčasovosti. (28.08.2007)

Skvělé vánoční ozvěžení. Příběh lídí živící se jako sběrači smrkových šišek. Solidní kaskaderské kousky v korunách stromů (viz skok z jednoho vrcholku na druhý: "Synku, zkracuju si cestu!"). V hlavních rolích Marián Kramár, Jůlius Vašek (Romance pro křídlovku), Lubomír Kostelka, J. Hliňáková, Jíří Hálek. (27.12.2004)

"Smrk roste všude, ale jedle ta umírá, za čas nebude žádná....". Netrpím na závratě, ale když jsem viděl mladého Maroše Kramára, jak leze po vysoké jedli do koruny stromu, nebylo mi zrovna nejlépe po těle. I když jak se to vezme. Záběry kamery (nejen tyto) to byly vskutku dech beroucí. Dech beroucí byla od samotného počátku i typická Liškova chorálová hudba vyvolávající jakousi mystickou či čarovnou atmosféru. Tenhle krásně poetický středometrážní Vláčilův film nejen o hodně adrenalinové práci česače šišek, ale i o postupném sbližování mladíka ke starému česáči, má vskutku své kouzlo i když na dnešní dobu jde o hodně netradiční námět. Svou zádumčivou atmosférou však tento filmu určitě nezapře svého autora. (25.04.2018)