Sobota

Film je malinko těžkopádný, ale vzhledem k době jeho vzniku přimhouřím obě oči. Adina Mandlová je ve své poslední české roli okouzlující a stále velmi sebevědomá. Jiřina Štěpničková tentokrát ve své roli ucházející, tj. nepřehrává. Hana Vítová má roli nejméně atraktivní, smutná puťka domácí se na první pohled zamiluje do proutníka. Oldřich Nový tentokráte spíše proutník než elegán. Celkem neznámý český film, psychologické drama o manželské nevěře. (04.04.2018)

Jeden z našich tehdejších nejlepších filmových scénáristů se občas vrhnul i na filmovou režii. A vesměs to dopadlo dobře, jako např. tady (i viz. Plavecký mariáš). Oldřich Nový ty své milovníky už ani jinak hrát neuměl. Zato ale příjemně překvapila Jiřina Štěpničková. Civilní role jí slušely lépe, než ty její Maryši apod. A Mandlová? Ta nám jen od filmu k filmu zrála a zrála. Škoda jen, že to byla její poslední filmová role u nás. Škoda tedy pro nás. (25.12.2003)

Jemně ironické až parodické romantické drama, to je film Sobota. Čistě melodramatický podklad zápletky se sice od samého počátku tváří seriózně a své hrdiny staví do mezních situací partnerských vztahů, ale s postupem času se lehký cynický podtón dere na světlo boží s vehementnější vynalézavostí a s uspokojením se prohrabuje ve svědomí a srdci. Představy se téměř vždy liší od reality a lidská duše s dychtivostí podléhá různým podobám pokušení. Obyčejná všednost touží po pohodlí a obdivu, citová osamělost zase po novém dobrodružství. Život může být hrou, získat lze královský trůn i zmar morálního očistce. Jak sladké je snít a jít představě ideálu naproti! Když někdo nahlédne do rozdaných karet, získává výhodu, či ho přepadnou obavy a zmatek. Hlavní postavou partnerských rozverných hrátek života je Helena Málková (velmi dobrá Hana Vítová), znuděná manželka v domácnosti. Každodenní život má ubíjející povinnosti, ve vyšších kruzích je možné dotknout se blahobytu a pocitu výjimečnosti, ale má také několik maskovacích vrstev a lpění na upřímnosti nabízí jen rozčarování a pocit trapnosti. Hlavní mužskou postavou je Richard Herbert (skvělý Oldřich Nový), továrník s náročným koníčkem zakrývání a sladkých smyšlenek. Život bez finanční starosti a osamělost vkládá veškerý důvtip a elegantní noblesu do her pohlazení a ukájení. Vhodně zvolené verše romantismu stále fungují, ženy jihnou a charismatičtí muži konají svůj povinný úkol. Důležitou postavou je Luisa Herbertová (velmi dobrá Adina Mandlová), Richardova trpělivá a trpící manželka. I blahosklonnost může najít odvahu a bojovat za vlastní představy o životě. Výraznou postavou je Jiří Valeš (dobrý Ladislav Boháč), Helenin rozumnější bratr a provozovatel květinářství. Čelem se staví zkáze, aby v žádném okamžiku neztratil naději na uspokojivé vyřešení. K důležitým postavám patří také Helenin pragmatický a tolerantní manžel a skromný úředník Petr Málek (dobrý František Hanus) a Herbertova bývalá milenka Karla Bartošová (zajímavá Jiřina Štěpničková) s vytrvalou snahou o zjednání celkové nápravy zapeklité situace, i když se vše bere jen jako osobní zadostiučinění. Z dalších rolí: kárající Richardova matka (příjemná Růžena Šlemrová), spolehlivý Herbertův šofér Jindřich (Bedřich Veverka), oddaný a stylový Richardův sluha Josef (vynikající Nora Stallich), či Herbertův nejbližší spolupracovník a právní zástupce John (příjemný Karel Dostal). Není nejšťastnější považovat Sobotu za drama, ironický i smířlivý nadhled je nepřehlédnutelný. Nevěra se může stát kořením života, pokud nejsme zastánci katolické výchovy. Sobota pobaví velmi příjemně a dost nečekaně. Ach, život! Jak tepe při vzestupech i pádech! Byť všichni chtějí nalézt především štěstí. (02.08.2017)

S Oldřichem Novým čekáte romantickou komedii. Tak tu určitě nečekejte, i když ona to romantika je, ale dramatická. Vdaná žena se zamiluje do okouzlujícího muže, který jí slibuje všechno, dokud ona nezjistí, že on je také svázaný manželstvím. Film o tom, že člověk dělá chyby a že někdy je možné je napravit. Oldřich Nový ukazuje, že i vážnější role mu sluší. (09.01.2015)

Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. (26.01.2014)