Země

Na môj vkus až príliš lyrické, no napriek jednoduchej zápletke to bolo skutočne emotívne (aj keď často skôr pod povrchom). Celý dej dopĺňajú prekrásne scenérie, na ktoré je radosť sa pozerať, hoci zima mi z toho bola už len na pohľad. Trápenie Edee dominovalo celému filmu, k čomu sa po čase pridal aj tajomný Miguel. Tamtá scéna keď Edee zišla z hôr do toho mestečka a navštívila Miguela, to boli riadne zimomriavky. Kiežby bol film viac extrovertný a epickejší, veľmi by to tomu celému pomohlo. Každopádne, určite lepšie ako velebený film Nomadland (ktorý sa nesie v podobnom štýle traumatickej depresie). (11.03.2021)

„Co cítíte?“ - „Cítím, že je pro mě těžké být mezi lidmi, protože chtějí, aby mi bylo líp.“ - „Takže nejste schopná sdílet své pocity s ostatními lidmi?“ - „Zkoušela jsem to, ale pak jsem si říkala, proč bych to měla dělat, proč bych to měla chtít s kýmkoliv sdílet? Stejně mi nepomůžou.“ Zdrcená žena z města, která se nedokáže vyrovnat s obrovskou životní tragédií, se uchýlí do přírody, daleko od lidí, aby znovu nalezla rovnováhu a snad i nový smysl života. Jenže vyrovnávání se se ztrátou a samotou je jedna věc, přežívání v opuštěném srubu uprostřed krásné, ale drsné přírody druhá…Fungovalo to na mě. Bavilo mě sledovat Edee procházející si nesnázemi, které nekorespondují s pohodlným životem ve města, a přitom řešící si vlastní démony. Ani na chvíli mě to nenudilo, a to i navzdory pomalému tempu a jisté míře předvídatelnosti (ta tu ovšem nijak nepřekáží). Závěr už pak byl trochu na hraně, ale vzhledem k předešlému jsem z něho zklamán nebyl, chápal jsem ho stejně jako Edee. Tento celovečerní režijní debut bude ode mě za solidní 4*. (07.03.2021)

Chtěla tam přežít, žít, umřít ? Vybavenost praktická i mentální pro pobyt v divočině absolutně nulová, udivující u dospělého člověka. Film ty trampoty jak přežít přibližuje málo věrohodně. Smíření se s takovou ztrátou bývá letitý proces a v tom byl film silný a věrohodný. R.Wright se osvědčila. P.S. Není to film pro vegany. (03.04.2021)

Ženský film o psychické bolesti...s velmi silným finále! Robin Wright natočila ženský film se všemi jeho klady i zápory - první půle bylo v podstatě ženské drama o přežití v divočině - a to byly ony zápory - jako divák sleduji ženskou, která se vypraví žít do srubu daleko od civilizace a z kompetencí pro přežití neovládá naprosto nic - neumí lovit, neumí zahrádkařit, nezabezpečí se proti velkým šelmám, nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, dokonce ani dřevo na zimu si nepřipraví...na to se mi fakt těžko dívalo a vysloveně jsem trpěl...jenže je jasné, že za takto radikálním rozhodnutím je cosi hlubšího, bolestnějšího...ovšem v druhé půli se snímek překlopí ke kladům žensky pojatého filmu, empatie, emoce, kdosi se objeví a hlavní hrdinka má najednou proč žít...a ten konec mne úplně odboural, normálně jsem si pobrečel... Zajímavý celovečerní režisérský debut známé herečky... (02.04.2021)

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné. (29.06.2023)