Já, Burt Reynolds

Burta Reynoldse vnímám jako nepřehlédnutelnýho, leč béčkovýho herce. Tenhle dokument mě toho dojmu nedokázal zbavit, navzdory všem superlativům, který tady zazněly na Burtovu adresu. Ale to není podstatný. Podstatnej je v tuhle chvíli můj náhled na tenhle dokument. Už jsem naznačil, že se v něm hodně chválilo. Osobně si myslím, že už toho bylo moc. Že se tu sešla skupina respondentů z řad jeho obdivovatelů a nedostal tu prostor nikdo, kdo by to měl s mistrem jinak. To mi zavání neobjektivitou a nereálným přikrášlováním. A výčet jeho démonů to nevyváží. Musím ovšem přiznat, že mi jejich rozsah vyrazil dech. Zvlášť s ohledem na to, jak zdánlivě dobrý karty mu osud rozdal. (29.12.2021)

Burt Reynold mě nikdy nezaujal a jeho vzhled výprodejového macha s legračním knírkem mě až odpuzoval. Až do filmu Hříšné noci, kde mě v roli pornorežiséra velmi překvapil. Zde to hodnotili jako jedno z jeho zásadních rozhodnutí, protože vzal nebezpečnou roli, od které ho mnozí odrazovali – o pornu. Takže jsem si pustila tenhle dokument a zprvu se dočkala obvyklých vychvalovacích frází. Jenomže postupně z těch velkohubých řečí začal přece jen vysvítat portrét skutečné osobnosti, nikoliv jen nějakého velebeného vzoru, jak to bývá u podobných dokumentů. Ukazovaly se záležitosti, které formovaly jeho charakter (geniálně výstižně v archivním záběru s matkou, když tvrdě řekla: „Děvčata na něj vždy letěla. Nikdy jsem nepochopila proč.“). ____  Nevěděla jsem, jaká megastár Burt byl, ke mně to nedolehlo. A jak životopis chronologicky portrétuje jeho život, se stářím a úbytkem rolí se začíná rýsovat tragický obraz, který sice nedošel k úplnému pádu, ale pořádný ústup ze slávy to byl. Když byl pět let po sobě nejoblíbenějším hercem Ameriky, cokoliv dalšího už ho muselo jen bolet a znejisťovat. A mě Burt začal víc a víc bavit svými, na tehdejší dobu neotřelými rozhodnutími (riskatní „nahý“ snímek ve Vogue – chicht / rozhovory, kdy klidně shodil film, který právě promoval – odvážné). A zároveň z toho vylézalo, že Burt rozhodně nebyl někdo, koho by si žena měla připustit moc k tělu, střídal je jako ponožky, s chlastem se moc nemazlil, příliš rozhazoval, asi byl namachrovaný a snažil se ohromovat majetkem. Nic moc sympatického, ale je fakt osvěžující vidět dokument, který nezastírá ani negativní projevy hvězdy. Proto dávám všechny čtyři palce nahoru. ----  Mimochodem: muži často vyhledávají stejné typy žen, ale o Burtovi se to rozhodně říct nedá. Tři jeho zásadní ženy snad ani nemohly být rozdílnější: dáma, přírodní holka od vedle a barbie z plastiku. SHRNUTÍ: Vzpomínky na hvězdný prach i bahno. S knírkem. (06.04.2022)

Komplexní dokument. Burt točil zapomenutelné kasovní trháky, zatímco jeho kolegové dostávali Oscary. Měl stejně rozhazovačný vztah k penězům jako Edith Piaf. Potvrzuje se , že herci by neměli podnikat. To vyžaduje jiné schopnosti. (29.12.2021)

V asi nejdojemnější části dokumetu zazní, že Reynoldsovic Buřt odněkud vytáhl krabici plnou nahých fotek od fanynek. Prý ho to netěšilo. Prý by byl daleko raději, kdyby mu některá napsala, že je dobrý herec. S ohledem na to, že hrál převážně v kravinách, furt se někde vystavoval polonahej a dával na odiv ten svůj vysportovanej pornoknír, tak může být rád, že mu ohledně kvalit jeho herectví nepsaly profesorky dramatu a docentky teatrologie.  Nehledě na to, že tyhle ženský n-i-k-d-y k žádnýmu dopisu nepřiloží ani blbej titpic. (04.01.2022)

Kolegové, kolegyně i botoxem balzamovaná ex-wife si cvrnkají do textilu, jak byl nejkrásnější, nejtalentovanější, nejvtipnější, no zkrátka Božan a druhým dechem se jede lítostná linie co kdyby. Co kdyby se nevyfotil nahý jen se zakrytým pinďourem do Cosmopolitanu, co kdyby hrál místo Nicholsona v Ceně za něžnost, co kdyby mu nevyfoukl Oscara Robin Williams, co kdyby nosil místo kovbojských bot kecky. Vedle toho kaskadéra na analgetikách si měl v závěru přisednout Benjamin Button s tím svým: „Our lives are defined by opportunities; even the ones we miss..“ (01.04.2022)